Po poměrné dlouhé tvůrčí pauze mezi deskami „Dreams D´Azur“ a „Materia“ jakoby se do žil NOVEMBRE vlila nová dávka energie a další nahrávka melancholických Italů na sebe skutečně nenechala dlouho čekat. Přiznám se, že prvotní seznámení se s obsahem „The Blue“ ve mně vzbudilo spíše skeptické pocity a jednotlivé skladby se pouze svezly po povrchu, aniž by zanechaly hlubší dojem. Nicméně podobně jako u alba „Materia“, i zde onen prvotní závoj nevýraznosti pomalu ustoupil a odkryl příjemné nálady a hudební polohy, které jsou pro NOVEMBRE tolik specifické.

„Materia“ představovala výrazný odklon od dřívější rozvláčnosti a poměrně bohatě strukturovaných skladeb směrem k modernějšímu zvukovému výrazu a hudební přímočarosti. Aktuální deska se možná oproti očekáváním opět více obrací k minulosti, zejména v příklonu k větší „tvrdosti“ a energičnosti; některými náladami pak vzbuzuje drobné reminiscence na období alba „Dreams D´Azur“ (např. „Triesteitaliana“). Neznamená to však, že by se Italové začali točit v bludném kruhu vlastní tvorby. Zjednodušeně řečeno – „The Blue“ představuje hezkou syntézu všech charakteristických prvků, které definovaly NOVEMBRE v průběhu celého jejich hudebního působení. Kapela opět přestala klást důraz na přímočaře zapamatovatelné a až rockově znějící melodické celky, jako tomu bylo např. na předchozím albu, a spíše se vrátila ke složitější formě a struktuře skladeb s neustále se proměňujícími motivy, jimž nechybí jejich příslovečná energie a dravost střídající se s okamžiky klidu a zasněného „brnkání“. Celek poskládaný z množství dílčích střípků tak ve výsledku opět působí jako jednolitá koláž složená s odstínů melancholických nálad s typickým nádechem lehkého sentimentu, který však tito Italové umí skutečně trefit se vkusem. Hledat však reprezentativní skladbu je věc poměrně nelehká, napoprvé snad zaujme hezký duet „Nascence“ s hostující vokalistou. V tomto smyslu dodali NOVEMBRE svému výrazu především na kompaktnosti a celá deska tak nejen z pohledu poutavosti hudebních nápadů působí celistvě a vyváženě, což nebývalo vždy pravidlem.

V kontextu diskografie není „The Blue“ tak výrazným posunem, jakým byla v některých ohledech „Materia“. Rozhodně se ovšem nejedná o regresi a kapela je myslím i nadále značně vzdálena od bodu, v němž by pouze začala prázdně omílat dřívější nápady a postupy, jak je to poněkud patrné např. u OPETH, s nimiž jsou tito Italové kdoví proč stále porovnáváni. NOVEMBRE jednoduše natočili poněkud „tradičnější“ desku, která vás až tolik nepřekvapí svou jinakostí, v rámci jejich tvorby ale dosahuje i nadále velmi vysoké úrovně. Co je však důležitější – stále nepostrádá ono nehmatatelné kouzlo, která vás dříve či později chytne za srdce. A to se počítá.