Nějakou nešťastnou hříčkou osudu se nám dostalo do redakce první album znojemských EBOLA JOY až s několikaměsíčním zpožděním. S jeho recenzí tudíž asi příliš aktuální nebudeme, nicméně by byla veliká škoda nechat nahrávku jen tak zapadnout. Jihomoravské trio totiž své nesporné kvality prokázalo již na pět let starém demu/EP „Sitra Archa“. Gotický rock s výraznou příměsí elektroniky v jejich podání totiž nezněl vůbec zle a i nejen díky takřka nulové domácí konkurenci je lze i na základě této nahrávky právem považovat za domácí žánrovou špičku.

Na svém prvním regulérním albu „Gallery“ kapela ze svého pojetí neslevuje ani o píď. Naopak, toto obohacuje o ještě silnější aranžérskou rozmanitost a emocionální pestrost. To, co EBOLA JOY na „Sitra Archa“ jen nesměle naznačili, nyní ukazují v celé své kráse. Tím myslím především cit pro výrazné melodické nápady a gradaci, či chcete-li dramatičnost jednotlivých skladeb. Žánrově, jak již bylo řečeno, se pohybují v hájemství gotického rocku, ale nejsou jim cizí ani metalové prvky prezentované občasnými hrubými vokály, či pátrání v minulosti, a to konkrétně ve stylech jako jsou dark wave, krautrock či synthpop. Směs těchto na první pohled nesourodých vlivů znojemští míchají s jistotou starých alchymistických mistrů, čili bez nejmenší křeče či nepřirozenosti. Ačkoliv jsou tu a tam k zaslechnutí náznaky mírného kýče, či přeslazení, které prezentují především místy sladkobolně nazvučené klávesy, není žádný důvod k panice. K tomuto druhu muziky jistá vyhrocenost emocí přesně sedí a co EBOLA JOY v tomto směru činí, dobře činí. V tomto ohledu nejsilnější momenty hledejme především v první polovině alba. Druhá píseň v pořadí, pojmenovaná „Theatre Of Shadows“, si vás nekompromisně podmaní skvělým emotivním refrénem v dokonalé kooperaci s brutálními vokály. Na vlně melancholických nálad se nese i následující „At Night Time“, jenž jde ve své naléhavosti ještě o nutný kus dále. Celý tento blok nadmíru silných skladeb zakončuje fantastická „Power Of Autumn“, která atmosférou nejenže přesně vystihuje svůj název, ale navíc předvádí kompoziční schopnosti EBOLA JOY v celé nádheře.

Bohužel, jak jsem si už u většiny tuzemských nahrávek zvyknul, i tato si za sebou táhne těžkou olověnou kouli v podobě nepříliš výrazné produkce. Nahrávání proběhlo v domácím studiu kapely pod produkčním dohledem klávesáka Tudyho (ex-ONSET, nyní rovněž INSANIA). Nepochybuji, že v daných podmínkách bylo dosaženo maxima, ale v konečném důsledku zvuk „Gallery“ působí příliš ploše a jakoby bez života. Dovolím si tvrdit, že v tomto směru nebylo oproti předchůdci dosaženo téměř žádného pokroku. Druhé negativum pak vidím v lehkém vysychání hudebních nápadů, ke kterému dochází ve finále alba. Přeci jen by mu z mého pohledu prospělo zkrácení o jednu, či dvě skladby. Ovšem veškeré pochyby zcela jasně rozmetá poslední kousek z kolekce - překrásná „The Fool´s Cry“, která svým provedením nechává vzpomenout na zlaté „černé“ období DEPECHE MODE.

Škoda přeškoda již typického handicapu v podobě „domácího“ zvuku. Takhle nezbývá nic jiného, než si představovat vyznění těchto výborných písní s důraznějším a světovějším zvukem. Nicméně i navzdory tomu máme co dělat s albem nadmíru podařeným. EBOLA JOY jsou ve snaze tvořit atmosférickou muziku na pomezí několika žánrů zase o pověstný krok dále. Nezbývá, než doufat, že se této osobité kapele v další práci dostane i produkční péče plně odpovídající jejímu potenciálu.