Ve značném utajení vyšla nová deska Seveřanů BENEA REACH, kteří tak příjemně překvapili svým vstupem na hudební scénu v podobě meteoru zvaného „Monument Bineothan“. Na něm kapela nabídla skutečně povedenou kombinaci (post)hardcoru a technického thrashování s dalšími prvky, a hned se tak zařadila mezi jména, jimž někteří začali přisuzovat světlou budoucnost. Očekávání věcí příštích bylo tedy poměrně značné… A jak to všechno nakonec dopadlo? Rozhodně vás nemám v plánu nijak napínat - „Alleviat“ je opravdu výborná deska.
Prvotinu album překonává ve všech směrech a představuje tak určitý posun vpřed; to vše při zachování atributů, jimiž oplýval právě kladně přijatý debut. Kapela tedy v zásadě nikterak nerezignuje na model nastíněný na „Monument Bineothan“, spíše jej zdárně rozvíjí a všechny jeho pozitivní stránky si s sebou přenáší i na kotouč aktuální. Norové si tak uchovali vlastní žánrovou progresivitu, stejně jako dostatečné množství agrese, které je však přeci jen o něco méně než minule. Nahrávka je navíc oproti předchozímu záseku mnohem více prostoupena hezkými melodiemi, přičemž přidáno bylo také na emocionálnu a intenzitě. Tím dala kapela vzniknout opravdu výtečné desce, na níž by si mohli pochutnat fanoušci tak rozdílných seskupení, jimiž jsou BETWEEN THE BURIED AND ME, MESHUGGAH či TEXTURES. A právě o posledně jmenovaných se nezmiňuji jen tak náhodou - podobně jako oni, vsázejí i BENEA REACH na srážku těžkotonážních riffů s povedenými melodiemi, výsledkem čehož je pestrá koláž hudebních momentů a zejména plně kontrastní deska. Vše je navíc podepřeno perfektním, nesmírně dynamickým zvukem - skutečně radost poslouchat (mimochodem, nahrávku mixoval slovutný Tue Madsen...).
Moderní, žánry přesahující, avšak zcela kompaktní album. I takto by se dalo popsat „Alleviat“. Tam, kde byl „Monument Bineothan“ obhroublý, neřkuli kostrbatý (to díky častým zasekávačkám a lámaným kytarám), je „Alleviat“ více lidský a nezní již tak syrově. Místo toho kapela sází spíše na budování atmosféry, častěji využívá nesmírně variabilní a značně intenzivní vokál (viz skvělá „Sentiment“) a místy se přibližuje dost blízko metalcorovým vodám (k tomuto pravděpodobně přispěl i odchod kytaristy Christera Espevolla (EXTOL) z řad tohoto sympatického tělesa).
Na novince se kapela představuje v opravdu výtečné formě – v mnohovrstevnatých skladbách naleznou to své techničtěji orientovaní příznivci, stejně jako fanoušci metalcorových seskupení. Rozhodně doporučeníhodná záležitost.
