„Tak nám KATAKLYSM vydali nové album.“ mávala mlaďoučká uklízečka cédéčkem před očima panu Petříkovi, který opustiv před léty řady hudebních publicistů, když byl odbornou veřejností definitivně prohlášen za blba, živil se prodejem demáčů, ošklivých nečistokrevných oblud, kterým padělal obaly a vydavatelské rodokmeny. Kromě tohoto zaměstnání byl stižen revmatismem a mazal si právě kolena francovkou.
„Který KATAKLYSM, slečno Müllerová?“ otázal se Petřík, nepřestávaje si masírovat kolena, „Já znám dvoje KATAKLYSM. Jedny KATAKLYSM, zdravě drzý melodický smrťáky s neodolatelným grindovým instinktem, který byli vždycky schopný rozcupovat vás moc krásně na cucky, a potom znám ještě ty samý KATAKLYSM, který nicméně už vod tý desky „Serenity In Fire“ pomalu ale jistě vyčichávaj, takže se bohužel dá přesně tipovat, s čím přijdou příště. Od těch prvních bych ale nové album celkem přivítal.“
„Ty druhý, pane Petřík, ty druhý. Ty, co už prej dlouho nevymysleli nic kloudnýho.“
„Ježíšmarjá,“ vykřikl Petřík, „to jsem si mohl myslet. Tak vono jim nestačilo, že už minule to bylo na hraně, a že jenom málo je dělilo vod toho, aby s tím „In The Arms Of Devastation“ špatně dopadli? A jak se jim to stalo?“
„No to já nevím, pane Petřík, jak se jim to stalo. Asi že složili nějaký ty písničky a šli do toho nahrávacího studia. Ale řeknu vám, mě se to docela líbí. Já je teda moc neznám, jako že bych mohla tak jako srovnávat, že jo. Ale ty písničky jsou pěkný, pěkně to vodsejpá, jsou tam pěkný melodie a tak.“
„Tak se podívejme, slečno Müllerová, pěkně to vodsejpá a pěkný melodie, jo? No, tak mi to zkuste pustit, když je to takovej zázrak.“ Pan Petřík vzal řečené album do ruky, pohledem zkontroloval, jak slečna Müllerová vložila cédéčko do přehrávače, a soustředěně se do něj zaposlouchal. „Hmm, hmm. „Prevail“, to zní hrdě, jen co je pravda. Však taky ta písnička vypadá, jak by vypadat měla. Pořádnej riff, pořádnej kravál, a ten zpěvák, toho je taky pořád radost poslouchat. Nezačíná to špatně, slečno Müllerová, nezačíná to špatně. A co tu máme dál? „Taking The World By The Storm“? To jsou ty vaše pěkný melodie, že jo? To mi bylo hnedka jasný. Jo, vony by byly pěkný, kdyby už je člověk neslyšel stokrát jinde, co naplat. To je přesně to, vo čem jsem mluvil. Voni už jsou průhledný jak denní světlo, tydle nový KATAKLYSM. To je furt jedna jediná melodická deathová škatulka, vodtud se nehnou ani vo píď jinam, tak se pak nemůžou divit, že už se slyšitelně vopakujou. Radši to přeskočme. Ááá, „The Chains Of Power“, vida, že to ještě není úplně ztracený. Slyšíte tu nekompromisnost? Když se vyprdnou na ty melodický vyhrávky za každou cenu, zmáčknou pořádně ty kytary, vono to z nich vypadne, a né že ne. No, „As Death Lingers“ a „Blood In Heaven“, teď jsem vo tom mluvil, zase ty vohraný melodie. Jestli vono těm hochům vůbec neuchází, že nejsou ze Švédska, ale pořád z Kanady. Tak dál, „To The Throne Of Sorrow“ to je nuda jako hrom, „Breath To Dominate“ jakbysmet, to už mi to radši ani nepouštějte dál, to je mi jasný, že lepší už to nebude.“
„Když vy jste taky se všim hned hotovej, pane Petřík. Mně se to líbí a nelíbí se mi to vaše odsuzování. Já vim, že jste bejval vod toho hudebního fochu, ale stejně si nemyslím, že byste sněd´ všechnu moudrost světa.“
„To nesněd´, slečno Müllerová, to nesněd´. Ale tydle nový KATAKLYSM, ty teďka taky ne, na to vemte jed.“
