Kapela exotická původem i svou nekonvenční produkcí. Tasmánská ikona PSYCROPTIC se po dvou letech vrací znovu vydatně rozvířit pestrobarevné tech-death metalové vody. Dopomoci jí k tomu má čtvrtá řadová deska „Ob(Servant)“, tentokráte překvapivě vycházející na křídlech mamutího labelu Nuclear Blast Records. Samotného by mě moc zajímalo, co zručnou čtveřici přimělo opustit nesmírně vybranou sestavu Neurotic Records a přejít pod ochranu sice mnohem větší, nicméně žánrově zcela nevyhraněné společnosti. Nepodložené spekulace v podobě většího přísunu peněžních jednotek do kasičky kapely však přenechejme jiným a raději pojďme rychle zkontrolovat obsah stříbrného disku ukrytého pod kouzelným přebalem z dílny Raymonda Swanlanda (viz třeba obálka DEEDS OF FLESH – „Crown Of Souls“).
Na úvod malá odbočka. Určitě jste si všimli, že onen prominentní přívlastek „technický“ se death metalovým kapelám často dává poměrně zadarmo. Abychom tak mohli učinit, nestačí pouze uznale pokyvovat hlavou nad bohatou nadílkou kostrbatých riffů, či snad s tučnými matematickými skripty v ruce dešifrovat jednu polyrytmickou sekvenci za druhou. Jistě, instrumentální i kompoziční komplikovanost je bezpochyby esenciální, nicméně měla by jít ruku v ruce s progresivním a otevřeným myšlením. Blyštivý obsah žánrové pokladnice dnes perfektně znají již mnozí, přispět s vlastní myšlenkou však stále dokáží jen někteří z nich. A právě do poslední jmenované kategorie se díky výtečné novince definitivně zařadili i PSYCROPTIC.
První věcí, kterou vás „Ob(Servant)“ srazí na kolena je zvuk. Oproti „Symbols Of Failure“ o poznání důraznější, ovšem zároveň i mnohem čistější a čitelnější (u tech-death metalových kapel to znamená téměř vždy ohromné plus, vzpomeňme, jak se tento krok vyplatil třeba NECROPHAGIST nebo SPAWN OF POSSESSION). Prvotřídní kvalitou disponuje i mix od Logana Madera (ano, jedná se o tu samou postavičku, kterou dobře známe ze staré sestavy MACHINE HEAD), jenž odvedl ve svém sklepení Dirty Icon skutečně vynikající práci, před kterou musí smeknou klobouk i ten nejnáročnější perfekcionista. Podobné gesto uznání si zaslouží i hlasivky Jasona Peppiatta, tentokráte intenzivně vibrující hlavně v silových polohách s občasnými odbočkami ke hrubému growlu nebo dobře známému blackově zabarvenému vokálu. Osobně vítám, že novopečený otec dcery Audrey se na „Ob(Servant)“ vyvaroval těch nejhlubších rejstříků (jenž mi na předešlé řadové desce moc nesedly) a svůj projev tak učinil srozumitelnějším a celkově kompaktnějším. Snahou o maximální pestrost však disponují všichni členové PSYCROPTIC, zejména pak zručná Ob(Sluha) šestistrunného nástroje slyšící na jméno Joe Haley. Joe tentokráte (kromě osvědčených technických pasáží) vsadil na větší podíl melodií, a to melodií doslova uchu lahodících. Kdyby byl tech-death metal mainstreamovou záležitostí, „Slaves Of Nil“ a „Initiate“ by dozajista vyhrávaly na každém druhém rohu. Přesto si netroufám konstatovat, že „Ob(Servant)“ je vyloženě melodickým albem, líbivé kytarové linky nejsou jeho základním stavebním kamenem, jen vhodným doplňkem, jednou z mnoha tváří nových PSYCROPTIC. Tasmánci baví na vysoké úrovni po celých padesát minut, zapomeňte na nadužívané recenzentské klišé pravící něco o „slabší druhé polovině“ nebo „ztraceném dechu na konci desky“, pro dnešek je pravdou pravý opak, důkazem budiž již jednou zmiňovaná osmiminutová „Initiate“, jenž plní funkci závěrečné položky a současně i koruny celého alba „Ob(Servant)“.
Bonusové DVD je čistě fanouškovskou záležitostí, obnáší jednoduché „pohovory“ se všemi členy kapely při příležitosti nahrávání aktuálního alba a dvojici koncertních záznamů. Starší vystoupení z Amsterdamu snímané roztřesenou kamerou a dále pak exkurzi do jednoho menšího obýváku ve Wellingtonu, která alespoň oplývá dobrým zvukem. Sečteno podtrženo, žádný zázrak, spíše jen takový malý dárek příznivcům, kteří ještě neměli tu čest shlédnout PSYCROPTIC živě.
Shrnutí dnes nemá cenu příliš natahovat. Bohatě stačí stručně poznamenat, že „Ob(Servant)“ je jedna ze žánrových desek roku. Pokud jste příznivci „advanced“ death metalu, s případnou koupí nové desky sympatických Tasmánců neváhejte ani vteřinu!
