Lidská paměť je fascinující organismus. Dokáže si do svého nitra uchovávat obrovské množství údajů a tyto podle potřeby opět vyvolávat. Co se však stane, pokud se některé z těchto uložených vzpomínek stanou nedostupné? Co když se začnou vracet pouze v podobě děsivých nočních můr a hrůzných snových fantazií?
Smečka zuřících psů běžících ulicemi Tel Avivu je jedním z takovýchto nepříjemných snů. Když už poněkolikáté pronásledují přítele Ari Folmana, ten se mu svěří se svým zážitkem z izraelsko-libanonské války, která proběhla začátkem osmdesátých let minulého století. Více než dvacet let starý zážitek se neustále navrací právě v této podobě. Hlavní hrdina a zároveň i režisér snímku má však jiný problém. Jeho paměť jako by se všechny zážitky spojené s hrůzami války rozhodla navždy uložit do nenávratna. S tímto faktem se odmítá smířit a počínaje návštěvou svého psychologa rozbíhá pátrání napříč vlastní minulostí.
Především díky faktu, že se jedná o snímek animovaný, se Folman pustil do zinscenování obrazově vychytané podívané, jejíž provedení by se živými herci a v reálném prostředí snímek mnohonásobně prodražilo. Kombinace flashe a klasické kresby je sladěna na výbornou, gestikulace postav, exteriéry i dynamické scény působí naprosto přirozeně. A i kdyby se nějaká ta technická chybička vloudila, tak zde máme vynikající hudbu německého skladatele Maxe Richtera a především silný a poutavý příběh, který podobné záležitosti zcela spolehlivě eliminuje. Folman jej pojal napůl dokumentární formou, kde jednotlivé střípky do mozaiky skládá na základě rozhovorů se svými bývalými spolubojovníky a dalšími očitými účastníky onoho konfliktu. Postupně si vytváří věrný obsah tehdejší situace a konfrontuje je jej se svým dosavadním pohledem. Vše postupně tu více, tu méně přímočařeji spěje k očekávanému závěrečnému procitnutí, které však i přes svůj předvidatelný příchod šokuje finálním prolnutím animovaného a skutečného světa, po kterém přichází jen šokované mlčení.
Možná si řeknete, že tady máme další snímek, který klade na diváky přílišné nároky v jejich znalostech blízkovýchodních reálií a orientaci v spletité struktuře tamních konfliktů. Ari Folman se do toho pustil přesně z opačné strany. Od diváků očekává pouze základní povědomí o tom, kdo jsou Izrael a Libanon, případně Palestinci a vše ostatní bude vyřčeno z úst zpovídaných protagonistů. Koneckonců „Valčík s Bašírem“ není dalším filmem, který odkazuje na konkrétní historickou událost a na diváka útočí palbou faktů a profilů zainteresovaných postav. I když se tu a tam nějaký ten historický exkurz objeví, jako například nutné objasnění existence libanonského křesťana Bašíra Džamáila a vliv jeho násilné smrti na následné události, je tento izraelský animovaný snímek především obrázkem moderní a rychlé války a vlivu hrůzných událostí, které ji provázejí, na mysl mladého člověka povolaného k ochraně vlasti.
Čím však „Valčík s Bašírem“ není a co od něj možná mnozí v dnešní zjitřené době plné pokrytecké politické korektnosti očekávají, je nějaká hlubší izraelská sebereflexe ve vztahu vůči arabským národům. Samozřejmě, že Folman neváhal využít prostředků, které mu takřka nekonečné možnosti kresleného filmu nabízejí, aby si takříkajíc nerýpnul do vlastního hnízda (vynikající scéna s ostřelováním červeného Mercedesu plného teroristů, která nepostrádá tragikomickou nadsázku a řádnou dávku černého humoru), s rolí soudce průběhů válečných konfliktů, kterých se účastnila jeho vlast, však převzít odmítá. A to je jedině dobře a celkovému vyznění jeho snažení to prospívá. Místo toho nechává promlouvat své „hosty“ a v již vzpomenutém závěru i dobové zpravodajské záběry, nad kterými se už v dnešních denních zprávách snad ani nepozastavíme a přesto v takovémto podání dokáží zastavit vnímání okolního světa. „Valčík s Bašírem“ tak můžeme chápat ve dvou rovinách. V té první jako memento nesmyslnosti válečných konfliktů a tragičnost jejich důsledků a ve druhé jako schopnost člověka postrádajícího typické rysy bezcitného zabijáka vymazat ze své paměti drastické válečné prožitky, na kterých cítí svůj díl viny. V tomto ohledu je recenzovaný film užitečnější a přínosnější, než jen další kritický pohled na válečná zvěrstva.
