Génius nebo Šílenec? Tato otázka se již delší dobou vznáší nad hlavou neúprosného hudebního diktátora Davida Tisa – ústřední osoby EPHEL DUATH. Po opravdu těžko stravitelném albu „Pain Necessary To Know“ přichází s minimalističtější koncepcí, která je založena jen na bicí soupravě, zpěvu a kytaře – inu co jiného mu zbylo, když kapelu v roce 2006 opustil velmi nadaný baskytarista Fabio Fecchio. Vtipně koncepční novinka „Through My Dog´s Eyes“ dokazuje, že i nová tvář EPHEL DUATH má mnoho co nabídnout, je pro ni typický příklon k silnějším a hitovějším momentům, klasičtějším kytarovým aranžím, s větším důrazem na náladové plochy.
Pokud se „The Painter´s Palette“ dá označit jako dílo precizní, „Pain Necessary To Know“ jako dusné a nezkousnutelné, pak s „Through My Dog´s Eyes“ přichází jakási úleva, uvolnění. Tiso i na aktuální nahrávce uchovává mnoho ze své žánrové neuchopitelnosti. Novinka je velmi stěží zařaditelná, zvuk by místy seděl jižanskému rocku s nádechem country, užijete si válečkové slajdy i grungovou zhýralost – minimalistické brnkačky však odkazují zcela jiným směrem, stejně jako údernost a zkreslení kytar v některých částech. Na metalový žánr pak odkazuje hlavně energie některých částí a vokál. Od toho však nečekejte Larussovské hysterické řvaní. Vše je učesanější, dá se říci, že hlavním chodem jsou deklamace, do kterých Luciano Lorusso pašuje své metalové hlasové rejstříky a zdaleka nejen ty. Jednotlivé polohy zde střídá mnohem dynamičtěji, než kdykoliv před tím, od čistého vyprávění, přes studiově zkreslené hlasy až po různé druhy řevu, řevorapu…
„Through My Dog´s Eyes“ je hudebně zkrátka opět originál každým coulem.Oblíbenou kratochvílí Davida Tisa je střídání muzikantů kolem sebe. Zde se sluší napsat, že ze sestavy, která album nahrávala, uvidíte živě jen Davida Tisa, Luciano Lorusso ze sestavy vymizel krátce po nahrání a o bicí se (pouze studiově) postarala osoba velmi širokého žánrového rozstřelu. Posuďte sami: THE KELLY FAMILY, NECROPHAGIST, H-BLOCKX, GARRY WILLIS, ILLOGICIST, PAUL GILBERT, FREAKY FUKIN, WEIRDOZ… Ano, vy co víte a znáte tak jednoznačně doplníte jméno Marca Minnemanna, ostatní jistě pohlédli do levého sloupce se sestavou kapely. Živě se o bicí party stará Andrea Rabuini nebo Sergio Ponti.
Dá se říci, že si EPHEL DUATH drží svoji najazzlou auru v aranžích, stále jsou jedineční v tom, že každé album překvapí něčím zcela novým a neokoukaným. Dá se říci i to, že „Through My Dog´s Eyes“ je nejatmosféričtější album v nové historii EPHEL DUATH. Zaujme i tím, že se mnohem více pozornosti soustřeďuje na texty, které opravdu stojí za to. Za tím samozřejmě stojí koncepce celého alba, které, jak už název napovídá, je o tom, jak svět vidí pes.
