Ještě jednou mi odpusťte mírnou neaktuálnost, jsem totiž znovu nucen sáhnout do poličky, kde pod jemným nánosem prachu spokojeně dlí záznamy s rokem výroby 2010. Důvodem tohoto aktu je „Anthems Of An Empyreal Dominion“, druhá deska ankarské sestavy DECIMATION. Zároveň tím tak trochu splácím dluh příznivcům technického BDM, kteří na našich stránkách minulou sezónu zrovna nezažili hody z kategorie těch lukulských. Pravda, loňský rok nebyl na výše zmíněném žánrovém poli kdovíjak úrodný, nicméně i tak se našla celá řada nahrávek s přehledem překračujících šedou hranici průměru. A právě jeden takový vydařený vzorek se nyní pokusíme vystopovat ve spletitých uličkách hlavního města Turecka.
DECIMATION nejsou v nahrávacích studiích zrovna častými hosty, za jedenáct let své existence se tam za účelem realizace regulérní řadové desky vypravili pouze dvakrát. A hned první pokus s titulkem „Entering The Celestial Ruins“ znamenal úspěch. Turci sice nedokázali zamaskovat značný vliv svých velkých vzorů SUFFOCATION, ale celkově vyrukovali s vyzrálým a na poměry debutu i slušnou dávkou původnosti disponujícím záznamem. I nad novinkou „Anthems Of An Empyreal Dominion“ se vznáší nesmrtelný přízrak „Effigy Of The Forgotten“ a jiných starších deathmetalových učebnic nesoucích nezaměnitelnou pečeť Franka Mullena a spol. Tentokrát však nezůstalo jen u SUFFOCATION, Turci totiž jednak lehce nakoukli do kuchyně DEEDS OF FLESH (na mysli mám zásadní období okolo „Inbreeding The Anthropophagi“) a dále pak neváhali dopřát si hned několik doušků z bezedné atmosférické studnice s otiskem raných NILE.
Pokud hovoříme o DECIMATION a tureckém technickém death metalu jako takovém, nemůžeme se přitom nedotknout jiné zdejší sestavy – a sice CARNOPHAGE. Členové vybrané společnosti sdružené pod vlajkou Unique Leader Records se však pohybují v trochu jiných žánrových sférách, konkrétně pak pobývají v zajetí současné moderní tech/deathmetalové produkce. Ač je jejich tři roky stará deska „Deformed Future // Genetic Nightmare“ slušnou (a na nápady poměrně bohatou) kolekcí, pokročilý posluchač zároveň nemůže mít problém odhalit pod instrumentálně načechraným povrchem nejednu syntetickou pasáž.
DECIMATION jsou oproti CARNOPHAGE věrohodnější, na druhou stranu však mají tak trochu problém přijít se skutečně výraznými motivy, jenž by posluchači okamžitě umožnily neomylně identifikovat tu či onu kompozici. Ač Turci své nástroje ovládají s nepřeslechnutelnou bravurou, pracují až příliš úzkostlivě ve prospěch teamu, nikdo z nich si nedovolí byť jen o trochu vystoupit z řady na úkor ostatních. To je svým způsobem škoda, několik málo sólových aktů by určitě přispělo k rozrušení až příliš monoliticky strukturované nahrávky. To, co „Anthems Of An Empyreal Dominion“ naopak vůbec nechybí je atmosféra. Pokud vezmeme v potaz ortodoxní BDM, jen málo kapel dokáže do své produkce zakomponovat skutečně výraznou, hmatatelnou atmosférickou složku. Je na místě prohlásit, že právě DECIMATION jsou v tomto oboru učiněnými mistry.
I starý známý karikaturista Toshihiro Egawa tentokráte překvapil a místo tradičního košerování všelijak znetvořených nešťastníků dokázal vystřihnout vcelku sympatické duhové omalovánky, zcela korespondující s textovou stránkou věci („Anthems Of An Empyreal Dominion“ se pyšní košatými, hodně těžce stravitelnými texty, které složitě pojednávají zejména o stinných stránkách starých sumerských mýtů a bájí). I to je jeden z originálních prvků zdobících tvorbu DECIMATION – autorů jedné z nejlepších desek na poli extrémního a přitom technického BDM pro rok 2010.
