APOSTATE jsou současným domácím fenoménem mladé technicky orientované metalcorové scény. Kapelu plnou rusky hovořících mladíků jsem zaregistroval před rokem a půl na koncertě, kde předvedli show, která byla do detailu okoukaná od „velkých kapel“ ze zámoří. Už tenkrát to na mě působilo na jednu stranu opravdu hrozně moc snaživě a vážně, na stranu druhou trochu úsměvně. Ale celkem rozumím tomu, proč si díky této živé prezentaci tato banda velmi rychle vydobyla prestižní místo na tuzemské newschoolové metalcorové scéně. EP s názvem „Seaborne“ je na tom podobně jako živá vystoupení. Vše je po formální stránce dořešené s naprostou bravurou. Počínaje obalem od provařeného studia Sons of Nero, přes produkci kterou má na svých berdrech Mark Jones, až po velmi povedený zvuk se spoustou kudrlinek, jakými jsou klavírní podkresy na pozadí. Kapel, které hrají technický metalcore je však v současné době celý oceán a APOSTATE  bohužel nenabízejí žádnou přidanou hodnotu. Co na tom, že kluci jsou velmi zdatnými instrumentalisty, když jim ve skladbách chybí silné motivy. Co na tom, že sólový kytarista Nikki neustále zasypává rytmické sekačky nepřeberným množstvím rychlých vyhrávek a tapovaných melodií, když žádná z nich neuvízne v uchu a ze všeho nejvíce připomínají přehrávání stupnic? Hráčsky skvěle obdařené kapele tu chybí schopnost citlivě pracovat s aranžemi a ždímat z materiálu po skladatelské stránce maximum, ale pevně věřím, že do toho APOSTATE ještě dozrají. Musím vypíchnout to, jak se podařilo udělat vokály, které jsou naživo nejslabším článkem kapely - na EP vokalista Anton maturuje s vyznamenáním. Být však na výsluní na domácí scéně je stejné, jako být jednooký mezi slepými. Pokud budou chtít APOSTATE se stylem, který hrají prorazit v zahraničí, nebudou to mít lehké. Dá se říci, že v rámci světové scény jde o průměrný materiál.