Kvízová otázka na úvod. Myslíte si, že se od lidí spojených s takovými pojmy jako WEEDEATER, BUZZOV*EN, ALABAMA THUNDERPUSSY, BIRDS OF PREY a dalšími dá očekávat nějaká produkce ze stylově velice vzdálených obzorů? No, teoreticky to samozřejmě je možné vždycky, ale praxe je tentokráte naprosto předvídatelná. To už koneckonců mohl potvrdit každý, kdo měl tu čest se 4 roky starým debutem tohoto „all-star“ projektu.
Letošní album „Disperse The Curse“ tak trochu svým způsobem i vnucuje otázku týkající se všech podobných uskupení, v jejichž řadách se nám sejdou osobnosti s víceméně stylově spřízněných kapel jen proto, aby nám byla nabídnuta další variace na již známé téma. Příběh, jenž má pokračování i v případě čtyřčlenných HAIL!HORNET. Ti také víceméně jen shrnují výsledky své práce z „domovských“ kapel.
Ty sice nelze jen tak jednoznačně prohlásit za příslušníky totožné žánrové scény, nicméně rejstříky, se kterými se prezentují, mají mnoho společných jmenovatelů. Jasným základem jsou pevné kořeny ve smrdutém sludge metalu, který koneckonců na počátku devadesátých let pomáhali právě BUZZOV*EN definovat. Jejich modernější a o něco odlehčenější verzi pak se štipkou fantazie může představovat právě toto recenzované album.
I navzdory zmiňované odlehčenosti je „Disperse The Curse“ stále slušně nastartovaným bolehlavem, k jehož aplikaci je nutné přistoupit s patřičnou rozvahou. Neurvalost, syrovost a nezpoutanost jsou stále jasně viditelnými průvodnými znaky. Pod neustálým dozorem bahenných kytarových riffů, jejichž míra komplikovanosti je zredukovaná na nejzbytnější minimum a neméně hbité těžkotonážně si pobublávající basy Dixieho“ Dave Collinse, se vám houževnatý hlas T-roye Medlina (SOURVEIN) pokusí vykřičet další hlubokou díru do vašich již tak dosti děravých hlav.
Kdo jste měl možnost shlédnout alespoň jeden z koncertů některého z „Dixieho“ působišť, jistě potvrdíte, že tato svérázná persóna se vysloveně narodila pro hudbu, kterou už tolik let ordinuje svým posluchačům. Přestože ani on se ve své kariéře nevyhnul několika slabším momentům (naposled letošní nemastná neslaná deska WEEDEATER), je to právě on, kdo spolehlivě utáhne i takovouto ve své podstatě tuctovou a nenápaditou nahrávku.
Druhá deska HAIL!HORNET totiž skutečně žádné překvapení neskýtá. Je jen dalším nevycválaným a hlučným křupanem ucházejícím se o místo ve vaší partě. V zásadě zase není příliš mnoho důvodů k tomu, aby mu bylo upřeno. Album šlape solidně, najde se i nějaký ten ať už zlověstně se plížící („Disperse The Curse“, „Kill The Liars“) anebo naopak svižně řiť nakopávající („Unholy Foe“ anebo následující „Suicide Belt“) hit, produkční ošetření více než solidní a zbaveno onoho zatuchlého odéru, kterým na všechny strany páchnou právě staří BUZZOV*EN. Na druhou stranu právě toto může pro žánrové supy představovat mírný (a možná i větší) nedostatek. Na každý pád záležitost, která bude jen těžko okupovat výroční žebříčky, natož vstupovat do dějin. Mírně nadprůměrný standard, který však i přesto stojí za vyzkoušení.
