THE FACELESS - Autotheism

THE FACELESS - Autotheism

THE FACELESS - Autotheism

THE FACELESS - Autotheism

Novinka „Autotheism“ amerických deathmetalových autorit THE FACELESS je velmi příjemné překvapení. Čekal jsem, že po úspěchu „Planetary Duality“ natočí kapela ještě zběsilejší a namakanější tech-death komplikovanost, ale ono ne. Američané naopak deathmetalovou oblast na albu celkem často opouštějí a posouvají se do míst, která jsou mnohem více Hudba v tom obecně zažitém slova smyslu.

THE FACELESS

Toto tvrzení opírám zejména o úvodní, dvacetiminutovou suitu „Autotheist Movement I-III“, která se rozkládá takřka přes polovinu CD, a představuje v kontextu dosavadní tvorby skutečnou změnu. Megalomansky pojatá kompozice je totiž deathmetalová sotva z poloviny a zbytek je vyklidněný, melodický rock, říznutý soft-progresivním preludováním. To samozřejmě může být pro fanoušky prvních dvou alb trnem v uchu, pro mě je to však příjemné osvěžení a důkaz toho, že kapela není svázána předsudky a je schopna jít dál.

Přednosti nahrávky spočívají dle mého v tom, že elementy jako saxofon, klavír, hammondy, smyčce, čistý zpěv či monstrózní kytarová sóla jsou s deathmetalovou destrukcí spojené naprosto přirozeně a výsledkem není laciný symfonický patos, ale vskutku osobitá a funkční fúze: death metal s lidskou tváří nebo jednoduše melodický death. Ne však ten tzv. švédský, žádní IN FLAMES nebo SOILWORK, na to je „Autotheism“ místy stále soustředěný poslech vyžadující řežba, ovšem zase ne tak ostrá jako jsou třeba ORIGIN. Album je technické, avšak žádná pidlikačka jako SPAWN OF POSSESSION nebo EXIVIOUS. Zkrátka plynulé, melodické, harmonické a přitom však stále deathmetalové, skýtající šanci, že jej vstřebá i vaše tímto druhem hudby jinak zcela opovrhující manželka.

Je samozřejmě ošklivé, že „umělecký šéf“ Michael Keene od minulého alba vyházel skoro všechny své spoluhráče a obklopil se jinými, ale nekompromisní přístup se mu, zdá se, vyplácí, neboť jeho „dítě“ roste. Principál čerpá sebejistě ze všech možných žánrů a nemá při tom dokonce ani problém přehrávat motivy vypůjčené od jiných kapel či zpívat text „I have realized and I am God…“, ale ono mu to, frackovi, funguje a všechny zdánlivě nesouvisející díly mu do sebe zapadají jako puzzle. Na svá bedra si (krom skládání, produkce a kytary) přihodil ještě úctyhodnou porci zpěvu, což znamená, že aktuálně je ve stáji THE FACELESS poměr čistý vokál vs. deathmetalový murmur zhruba 50 na 50. V této souvislosti musím nicméně konstatovat, že jde o krok správným směrem a souznění obou vokálů je další devízou novinky.

V druhé polovině alba bohužel výletů vně žánru ubývá a kapela mnohem více naplňuje představy svých starých příznivců, stále se ovšem jedná o death metal s mohutným přesahem jinam. Nebojím se dokonce ani srovnání např. s milníky typu „Blackwater Park“ od OPETH nebo „Great Misdirect“ od BTBAM, ale zrovna tak se mi vybavuje letošní „A Perfect Absolution“ francouzských GOROD, kteří si (dle mého) kladli podobné cíle, a docela bych si vsadil na to, že mohli být pro Michaela inspirací.

THE FACELESS se tedy vydávají zdolávat nové mety a je jasné, že ortodoxní death fans budou remcat. Věřím ovšem, že pokud mají zdravý rozum, tak to nakonec poberou. Stejně tak ovšem věřím, že album ocení i nedeathmetalisté, neboť jeho muzikálnost je jasně srozumitelná pro všechny fanoušky tvrdé muziky. Netroufám si tvrdit, že „Autotheism“ je nahrávka vyloženě přelomová nebo revoluční, ale přesto ji hodnotím vysoko. Dokonce se nebojím zařadit ji mezi nejlepší alba, co se na metalové scéně za poslední roky urodila.

 31

Verdikt

Mix technického death metalu a uvolněného, melodicko-progresivního preludování. Pravověrní deathmetalisté budou pindat, ale nevěřte jim. Je to super!

Hodnocení

Autor
9 / 10
Redakce
8,2 / 10
Čtenáři
7,8 / 10

Další informace

Stopáž: 40:56

Produkce: Michael Keene
Studio: Keene Machine Studios, Hollywood, CA

www.facebook.com/thefaceless

Sestava

Skladby

  1. Autotheist Movement I: Create
  2. Autotheist Movement II: Emancipate
  3. Autotheist Movement III: Deconsecrate
  4. Accelerated Evolution
  5. The Eidolon Reality
  6. Ten Billion Years
  7. Hail Science
  8. Hymn Of Sanity
  9. In Solitude

Diskografie

In Becoming A Ghost (2017)
Autotheism (2012)
Planetary Duality (2009)
Akeldama (2006)
Demo (2006)

Jiné pohledy

7,5 / 10
Po tom co většinu členů THE FACELESS smetl uragán personálních změn, snad nikdo nemohl čekat, že nová deska bude přímým následovníkem vynikajícího alba „Planetary Duality“. THE FACELESS na novince ztrácejí svoji death metalovost, důraz a tvrdost. Jejich místo nahrazují epické sólové vyhrávky, klávesové malovánky a hlavně pak i ve velké míře melodické zpěvy. Některá místa jsou díky tomu velmi silná a téměř pattonovská, třeba geniálně zaranžované „God dis dead“ v „Autotheist Movement III: Deconsecrate“. THE FACELESS ale díky tomu již asi nikdy nebudou technickým death metalovým válcem. V mnohých ohledech se jejich bárka přibližuje například k takovým CYNIC nebo ještě citelněji k metalovému profesorovi Devinu Townsendovi. Nutno říci, že první třískladbová koncepční část je mnohem propracovanější než zbytek alba. Za tu výplň na chvostu desky snižuji hodnocení o bod.
RIP | 10. října 2012

 

8 / 10
Aj keď sa THE FACELESS ešte nepodarilo udržať na death metalovú kapelu pomerne veľkú štýlovú bohatosť pevne v rukách, nestoja na mieste a nadviazali na "Planetary Duality" so vztýčenou hlavou. Ak sa nezľaknú zdesených reakcií ortodoxných fanúšikov a budú pokračovať vo svojej vízii moderného metalu, môže sa nasledujúci album stať mílnikom tvrdej gitarovej hudby.

Možno paradoxne im však momentálne viac ide uvoľnený alternatívny prog metal, ako deathové sypačky. Každopádne s miernym odstupom jedna z tých originálnejších nahrávok, čo tento rok vznikli.
Dudri | 20. září 2012

 

9 / 10
Před vydáním novinky bych jen horkotěžko uhodl, jakým směrem půjdou tihle THE FACELESS. Očekával jsem spíše ještě více ekvilibristickou, rychlejší, drtivější a šílenější formu technického death metalu, bravurně prezentovanou chlápky z SPAWN OF POSSESION. Jenže THE FACELESS zvolili cestu, po které letos kráčejí výborní souputníci z GOROD. To znamená, že sázejí na hudbu, operující na poli technického death metalu, okořeněnou elementy, jež s tímto stylem zase tak často nejsou spojovány. Saxofon v deathu, civilní vokální projev, kdo by to v podobných sférách čekal? Přitom výsledek je naprosto přirozený, křeče zbavený a prvních 20 minut je vážně k sežrání. Škoda jen, že stylovou otevřeností není tak hojně prostoupena i druhá polovina desky, ze které lze přece jenom mírně vycítit, jak si kluci z THE FACELESS nechali zadní vrátka nenápadně pootevřená. Po doznění „In Solitude“ tak zůstává na jazyku jediné nevyřčené. Zda jsme místo skvělé a po všech stránkách dotažené metalové desky nemohli v rukách třímat ještě něco víc.
Hooya | 18. září 2012