Oproti nám mají Němci opravdu bohatou podzemní hardcore scénu a jednou z mladičkých nadějí je právě kvarteto THE TIDAL SLEEP pohybující se na hranici devadesátkového emocionálního hardcoru a screama s důrazem na melodiku. Za rok existence stihli udělat dva vinyly, odjet několik turné a zahrát na spoustě hardcorových akcích, které korunoval letošní Fluff fest. Zamilovali si Bukowského, rozervané vokály a hutné jedno-kytarové skladby, které dovedně staví na melodiích, jež mají tah na branku, aniž by se lehce oposlouchaly. Tam, kde by hrozil nějaký prázdný prostor, je kytarový delay, který řádně zmasivní kytarovou hradbu nebo expresivní řvaní, které zahušťuje nahrávku. Naléhavost, intenzita a pocitová roztříštěnost. Některé z motivů působí opravdu zádumčivě a u některých se přes zakaboněné slunce derou ven sluneční paprsky naděje. Čtyři skladby dávající smysl a nová kapela, jejíž další kroky se vyplatí sledovat.