KRABATHOR, BRUTALLY DECEASED - Všude dobře, doma u Krabata nejlíp

KRABATHOR, BRUTALLY DECEASED - Všude dobře, doma u Krabata nejlíp

Po víceméně úspěšném vystoupení na loňském Brutal Assaultu mohl jen bláhový očekávat, že se tím naplnila poslední možnost spatřit znovuzrozenou legendu českého death metalu KRABATHOR živě na jevištním pódiu. Uherskohradišťská trojice v legendární sestavě Bruno, Christopher a Pegas nabuzená velkými ovacemi nenechala ocel vychladnout a rozhodla se uspořádat vzpomínkové turné na šesti územích bývalého Československa. A kde jinde celé tohle deathmetalové putování zakončit než v rodné domovině, v Uherském Hradišti, na místě proslulém rozdáváním „červeného jablůčka“ a zrozením deathmetalového božstva? Hlad po kontaktu s veličinou byl tak velký, že hnedle po informaci o koncertu v kultovním Míru bylo vyprodáno a kapele tak nezbylo nic jiného, než v této destinaci přidat ještě jedno vystoupení na následující den.

Byl jsem mezi těmi, co si stihli zarezervovat lupen těsně před vyprodáním a v sobotu se tedy vydal za deathmetalovým dobrodružstvím. Očekávání velkých věcí ještě zdvojnásobila možnost po delší době vidět i mé oblíbence SIX DEGREES OF SEPARATION, které ale díky vzniklým okolnostem nestíhám a přicházím tak do narvaného Míru až při zvukové zkoušce pro mě neznámých BRUTALLY DECEASED.

Ihned po ohlášení prvního songu zůstávám stát jako opařený, zaujímám soustředěný postoj a nechávám uši nastražené. Tady se totiž někdo pokouší velmi slušným způsobem reinkarnovat do doby dávno minulé a do míst, kde je věčná zima a tma. Švédské chrastění na český způsob mě dokázalo velmi přirozeně strhnout na stranu kapely a krom přesvědčivých, upřímných, ryzích kompozic se plusové body přičítaly za sehranost, tlak, výraz a razantnost vokálu Michala Štěpánka, známého pod přezdívkou Žlababa. Ten těsně před koncem věnuje píseň nemocnému Vlastovi Urbancovi, jehož nemoc zapříčinila vypadnutí SIX DEGREES OF SEPARATION z programu večera. Produkčně a zvukově nešlo pražskému kvintetu téměř nic vyčíst a jedinou malou přísnější poznámku věnuji zdvojenému „maidenovskému“ sólíčku, který poněkud naivním vyzněním degradoval závěr jinak skvělého deathmetalového vystoupení.

KRABATHOR

KRABATHOR načal svůj set krátkou sondou do minulosti. Po stylovém odpočítávání se na plátnu promítly záběry z doby pravěké, kdy útlá (v té době) čtveřice zahajovala v roce 1988 večer v zaplněném sále (v Míru?). Na tuto epizodku s již zapnutými kablíky kapela přirozeně navázala a její počínání alespoň zpočátku nevyznělo nejpřesvědčivěji. Snad to bylo Brunovou plynovou maskou, která mu značně zfiltrovala vokální projev nebo skutečností, že kapela na začátek sáhla až příliš do archívu, faktem bylo, že po nářezovém vystoupení BRUTALLY DECEASED zněla poněkud neškodně. Situace se ale každou písní vyrovnávala a byla jen otázka času, kdy se publikum zahřeje na takový stupeň, až se část z něj začne sápat na pódium a vracet letem zpět. V kotli bylo zkrátka živo, což těšilo především dobře naladěného Bruna, který při úvodní řeči přál všem, aby se dobře bavili.

Po loňském Brutal Assaultu se vedly spory o tom, že kapela podcenila instrumentální průpravu a že v jistých částech nepůsobila semknutým dojmem. Kritika se nejvíce valila na hlavu Christophera, který ani v nejmenším neodehrál své sólové party tak, jak jsou známy z drážek nosičů. Na domácí půdě se problémy se sehraností nekonaly, výraznější minely, které by nebyly v souladu s živým vystoupením, jsem nezaznamenal. Je pravda, že Chrisova sólová hra vyzněla poněkud bezzubě (což s jednou kytarou vynikne o to víc) a některé krkolomné pokusy o sólo nepadly na úrodnou půdu, dobrý pocit, který z kapely sálal, však ani tímto neohrozil.

KRABATHORu hrál do karet mocný, průrazný zvuk, pekelná atmosféra zaplněného Míru a samozřejmě chytře vystavěná dramaturgie, která od dřevních začátků z prvních dvou desek gradovala k vrcholným skladbám - „Pacifistic Death“, „The Truth About Lies“ s kultovním sloganem „Fuck The Christ“ a zejména k deathmetalové hymně „Orthodox“ ze stejnojmenného alba, aby se v samotném závěru vrátila zpět k úplným prvopočátkům - až k původní verzi „Imperátor“ z totalitního dema „Breath Of Death“.

Koncert i díky zběsilému tempu a všudypřítomnému odéru, šeptajícího o jedinečnosti okamžiku, se ke svému konci nachýlil až příliš brzy. Komu to však nestačilo, zoufat si nemusí. Ještě dnes je možnost si tento svátek celý zopakovat. Několik posledních lístků ještě včera vlálo ve větru. Tož hybaj!

 20

Hooya

Další informace

Uherské Hradiště, Klub Mír - 21. 3. 2015

obscure.cz

Jiné pohledy

PERVERSITY, BRUTALLY DECEASED, KRABATHOR
20.3.2015, Collosseum, Košice

Bývali doby, kedy ma hudba KRABATHOR dosť bavila, ale nikdy som nebol nejakým na smrť oddaným fanúšikom, skôr v tom bol kus rešpektu k tomu, čo sa im podarilo. Nakoniec, oni boli u nás tou bandou, ktorá nám ukázala, že keď sa chce a maká, ide to aj vonku. Albumy od „Only Our Death Is Welcome“ po „Orthodox“ sú pre našu deathmetalovú scénu zásadné, „Lies“ je považovaný aj za kult.

Po rozchode hlavného skladateľského tandemu bol death metal KRABATHOR už niekde inde, popri tom sa objavili novšie, pre mnohých zaujímavejšie spolky, a keď pred cca dekádou klasici tak akosi „potichu zosnuli“, zdalo sa, že to bude navždy. Ich minuloročný návrat ma do vytrženia neuviedol, podľa reakcií z Brutal Assaultu som usúdil, že tamojší spomienkový koncert ortodoxní fanúšikovia a tí, ktorí prišli aj na hudbu, počuli výrazne rozdielne. Ale nejsť na KRABATHOR, keď sú u nás v rámci pamätnej šnúry k dvadsaťročnici „Lies“ by už bola tak trochu kravina, a nakoniec, tie spomienkové koncerty domácich legiend, ktoré som tu videl, sa nakoniec vždy oplatili.

Pred siedmou večer to v podniku vyzeralo dosť neradostne, zvlášť v konfrontácii so zvesťami o troch stovkách návštevníkov v Bratislave a údajne sedemstohlavovom dave v Prahe. Našťastie sa Collo pomerne rýchlo zaľudnilo a výsledných 260 platiacich na miestne pomery predstavuje úspech, toľko bolo na VADER, keď tu hrali druhýkrát. Legenda proste pritiahnuť vie, z niektorých miest prišli výpravy rátané na desiatky hláv, a vekový priemer bol síce vysoký, ale našli sa aj ľudia, ktorí KRABATHOR v čase ich fungovania nemali šancu vidieť.

Zhruba okolo pol ôsmej akciu otvorili prešovskí PERVERSITY, pri ktorých som si uvedomil, že čas letí fakt pekelne, keďže dobu, kedy začínali, si pamätám pomerne farbisto, ale aj oni už budú sláviť dvadsaťročnicu. Preskákali si svoje, z pôvodnej zostavy je tam už len gitarista a „umelecký vedúci“ Ďoďo, aktuálne je už aj nový basák a Prešovčania po čase opäť hrajú s dvoma gitarami, takže o zahustenie zvuku aj riffov je postarané veľmi dobre. Zvuk mohli mať aj o čosi lepší, miestami zneli zahuhlane, ale inak dobré vystúpenie kapely, ktorú to stále baví. Dalo by sa povedať, že išlo o najbrutálnejšiu bandu večera, klepačkový peklodeath klasického ponurého amerického strihu, obohatený o nejaké tie BDM pasáže. Kazateľov hlboký hrdelný vokál, tu a tam doplnený Ďoďovým vyšším revom tu sadne veľmi dobre. Do budúcnosti by možno bolo lepšie dávať názvy skladieb civilnejším tónom, z odručaného človek zas toľko nepoberie, ale hralo sa z posledného EP u Lavadome, aj niečo staršieho, a odzneli tiež skladby z chystaného nového albumu, na ktorom sa asi páni pozrú trochu hlbšie ku koreňom žánru.

BRUTALLY DECEASED z Prahy a okolia, niekedy aj takého vzdialenejšieho (nového basáka Ubinu by ste si mali pamätať z mosteckých FOUR SEATS FOR INVALIDES a CONTRASTIC), si u nás svoju premiéru odbili tuším niekedy s NAPALM DEATH, a tak sa dalo ísť na istotu. Kto nevie zabudnúť na staré štokholmské deathmetalové časy, ten nech si zoženie albumy „Dead Lovers Guide“, „Black Infernal Vortex“ a splitko so švédskymi INTERMENT, a hlavne nech si toto kvinteto nenechá ujsť naživo. Veľmi autentický starý rinčiaci a chrastivý deathmetalový sever model rok 1992 alebo tak nejako, DISMEMBER s o dosť brutálnejším vokálom, aj tak by sa nadsadene dala charakterizovať tvorba BD. Frontman Žlababa (aj HEAVING EARTH, SHAMPOON KILLER) do toho išiel z plných pľúc, po polovici setu sa zdalo, že až na doraz, growl už trochu zmenil farbu, ale hlasivky vydržali. BD hrali veci zo všetkých nahrávok, jednu som dostal s venovaním (ďakujem), a boli aj vzorky z chystaného tretieho albumu. V tej poslednej na záver sa hudba nejako preklopila do pocty IRON MAIDEN, to asi čakal málokto. Celkový dojem z BD naživo – „po tomto budú mať KRABATHOR čo robiť“.

Tí to nakopli riadne „od praveku“ – začali videoprojekciou z Death Metal Session 1988, teda z čias, ktoré u nás tejto hudbe rozhodne nefandili. Na uvedenie do nálady výborný nápad, potom plátno zmizlo z pódia a naskytol sa nám pohľad na najkultovejšiu zostavu – Bruna s basou a v plynovej maske, Pegasa za bicími a Chrisa s gitarou. Bruno cez masku odreval skladbu z demáčových čias a potom postupne odznel výber hitov z prvých štyroch albumov s dôrazom na „Lies“ a „Orthodox“. „Odmoderoval“ to už klasicky Bruno, Christopher sa o mikrofón staral ako vokalista. Bez ohľadu na to, že nikto z nás nemladne, KRABATHOR dali fanúšikom to, na čo prišli – aj spomienky na staré časy, aj porciu hudby, na ktorej sa čas podpísal menej ako na jej tvorcoch. Donedávna som nepočítal sa tým, že ich uvidím ešte aj v tomto tisícročí, ani mi to nechýbalo, ale som rád, že som tú možnosť dostal. Ide totiž o skupinu, ktorá si v kľúčovom období vývoja death metalu stihla vytvoriť vlastný hudobný ksicht, zložila skladby, ktoré sa zahniezdili v mozgu – „Imperátor“ (odspievaný po česky), „Eternal“, „Psychodelic“, „Pain Of Bleeding Hearts“, „Orthodox“ (vôbec jeden z ich najväčších výpraskov), a na záver tá, ktorá pred mnohými rokmi dostala domáci death metal na televízne obrazovky – „Pacifistic Death“. Piatkový kotol možno nebol až taký mohutný ako ten pred skoro štvrťstoročím v Uherskom Hradišti (na obrazovke miestami vyzeral ako tanec nejakých domorodcov, ktorých je lepšie nenasrať), ale duch starých čias v tom momente naplnil klub a potešiteľne nepáchol potuchlinou.
Martin Lukáč | 23. března 2015