Banda, která sjížděla Evropu po boku KORN i DIMMU BORGIR a přece hraje něco úplně odlišného. Řekl bych odlišného od všeho, co si umíte představit. I když… Pokud si dokážete představit to, že se domácí HENTAI CORPORATION sjeli koksem, uklidnili trávou, navrch si dali tripa a částečně zastydli u hipíků jste blízko. Do toho si ale představte kytaru a basu, jenž to hrnou jako buldozer, a ty nejchemičtější hamondky a jsme skoro u výsledku. A zapomněl jsem na šílenství. Chris Georgiadis není tak úplně svéprávný týpek. Rozhodně ne uprostřed svého vlastního koncertu.

Jsou tři čtvrtě na devět a koncert začíná. Žádné předkapely. Proč taky? Hned na počátku je „Invisible Hand“ z posledního alba „Two Hands“. To, že nepůjde jen o ochutnávku aktuálního alba předznamenává hned další skladba, kterou je „Ansient Snake“, v tu chvíli si všímám, že zvuk by mohl být trochu ostřejší, alespoň o ždibec. Věnuji pohled ke zvukařskému velínu. TURBOWOLF mají vlastního zvukaře, takže se asi nic dělat nedá.

Při klipovce „Rabbits Foot“ už mají lidi provozní teplotu a jsou tu první náznaky stagedivingu. Chris tomu divočení v mnohém pomáhá. Jeho vyhublé tělo s obličejem Franka Zappy má pohybové nadání, které jde přirovnat k Cedricu Bixlerovi z AT THE DRIVE IN. Na prknech tancuje kozáčka, skáče, svíjí se na zemi a pokouší se o charleston během jedné skladby. Za klipovkou „Rabbits Foot“ jde chemický hit „Solid Gold“ a to už vlčí úplně všichni. Basačka Liana pouští svůj nástroj a tancuje v pitu, chrastíc při tom rumba koulí. Lidé z publika okupují pódium a hrají na klávesy. Atmosféra pro mě doznává vrcholu. Při „Big Cut“ jsou snad všechny ruce nahoře. Na sedmičce je něco ke stovce lidí, ale atmosféra v prvních řadách je naprosto strhující. 

Je vidět, že malý klub TURBOWOLF celkem svědčí. Ke konci setu mám už pocit, že Chrisovi opravdu hráblo. U baru leze na židličku a v sedmičce s nízkým stropem leze na barovou židli a stagedivuje. Aby ho lidi donesli až k podiu, není tak snadné. Strop na Sedmičce není rovný a tak se dostává do slepé uličky, kdy mu hrozí umačkání o strop. Jeho výraz v tu chvíli je k nezaplacení. Směs adrenalinu, strachu a rock’n’rollové zběsilosti vytočené na maximum.

„Lets Die“ ukončilo koncert, na kterém se sešli kravaťáci, metly, hipsteři, hípísáci, vestičkáři i šedovlasí pamětníci. Co mám povídat. Stálo to za to. Rockový nářez, podobně jako před pár týdny na CROBOT.