Jsou to tři roky, co jsem viděl CODE ORANGE KIDS bourat stan na Fluff festu. Jejich set byl v té době v jistém smyslu něčím, co jsem ještě neviděl. Čtyři neplnoleté „děti“ tu nakopávaly prdel všem, kdo se kdy snažili o živelný hardcore. Od té chvíle, co jsem je poznal, jsem se těšil na jejich samostatný klubový koncert. O zastávku, kterou pořádali Dvě lopaty jsem přišel, ale podruhé mi neutečou, takže hurá na Kopec.
V osm vykopávají SLOPE. Německý hardcore z průmyslového Duisburgu se dvěma řvouny a přímým tahem otevírají večer s mladickou zarputilostí. Jediný kytarista krouhá přímočaré riffy, které usazuje na zadek jednoduchá, ale funkční rytmika. Nic významného se po hudební stránce nekoná, odezva ve zhruba pěti desítkách lidí v publiku sporadická, ale energie na rozehřátí velmi příjemná.
Drážďanská likvidační četa zvaná DELUMINATOR večer na strahovském kopci obohacuje o metalovou přísnost, sólovou kytaru a trochu šťavnatější zvuk. Kytary se honí většinou v rychlém thrashingu, sem tam skladbu prošije sólo a set neztrácí grády ani ve chvíli, kdy po čas jedné skladby vypadne kytara. Metalovou instrumentální mašinu šoféruje nenápadný odbarvený klučina, který do trochu statické kapely sype nakažlivou hardcore-punkovou divokost a nespoutanost. To už začíná fungovat i první řada a tak je v pitu každou chvíli nějaký ten karatista, vymezující si divokými pohyby svůj osobní prostor.
Při CODE ORANGE se prostor před kapelou zhušťuje a v pitu je mnohem více nebezpečno. Zvuk smrdí vazelínou. Rezavý Joe Goldman uprostřed kapely hází při hraní do lidí naštvané výrazy, doprovázené kopačkami s otočkou již při první skladbě, kterou je „My World“ z nejnovějšího alba „I Am King“. Z něho byly vlastně všechny skladby koncertu, pokud jsem dobře poslouchal. Včetně melodicky zlověstné „Dreams In Inertia“.
Při setu vzpomínám na dobu před třemi lety. Mám při tom pocit, že se CODE ORANGE změnili. Drží si odstup, což na koncertě na Fluffu nebylo. Možná jim nesedne malý klub, protože jedou evropskou šňůru, ve které platí často pravidlo co zastávka, to velký festival. Sedmičku tak z jedné strany ohraničují akce jako Novarock a z druhé Rock im Park nebo Rock am Ring. Zdá se, že CODE ORANGE trochu v malém klubu odpočívají, sbírají energii na další velký festival nebo se ta nespoutaná divokost, kterou jsem před pár lety obdivoval, vytrácí věkem. Nerad bych, aby to vyznělo tak, že se tu nic nedělo, ve srovnání s jakoukoliv jinou kapelou to byla jízda napěchovaná energií. Jen si tuto čtyřku pamatuji jako kapelu, která mě svou ryzí mladistvou brutalitou posadila na zadek. A to se tentokrát nekoná. Závěr patřil industriální rubanici „I Am King“ a ačkoliv se končí pět minut před desátou, přídavek si nikdo nevydupal.
