ENSLAVED - E

ENSLAVED - E

ENSLAVED - E

ENSLAVED - E

Čo všetko sa dá stihnúť do štyridsiatky? Vydať štrnásť albumov, v priebehu ich tvorby sa stať legendou škandinávskej hudobnej scény a zároveň v neskorších etapách svojej existencie túto pozíciu pravidelne potvrdzovať? Napríklad. Bradatému mrožovi Ivarovi Bjørnsonovi, ktorý je spolu s Grutlem Kjellsonom už jediným zakladajúcim členom, sa to podarilo. Štvrtý krížik mu na chrbte pribudol len koncom roka a to už bol „E“ vonku.

Je to krásny pocit, uvedomiť si, koľko už toho ENSLAVED stihli a čo všetko, naopak, môžu mať ešte pred sebou. Očakávania rastú s vedomím, že práve počúvame ich najlepšiu dosku tejto dekády. Mám to jednoduché, pretože mi po dlhšom čase nerobí problém sústrediť sa na ňu ako na komplexné dielo. Takto ma Vikingovia nebavili snáď 10 rokov od krásneho experimentu „Vertebrae“, ojedinele vyskočenej platničky na ladne esovitej chrbtici bergenských.

Obrázek1

Kto sleduje „scénu“ a všetok fanúšikovský buzz okolo, určite to už zaregistroval. Množia sa názory, podľa ktorých sú súčasní ENSLAVED „dôstojnou náhradou“ za švédskych mágov OPETH, ktorí si stále idú svoju ligu, no inštrumentálne už uleteli do iných vôd. S privretím vášho zdravšieho oka oba tábory produkujú progresívnejšie ladenú muziku. A naozaj existujú davy ľudí, ktorým agresivita v Štokholme chýba a plne im to vynahrádza Bergen na opačnej strane tohto krásneho polostrova.

ENSLAVED si totiž neprekvapivo naďalej idú svoje, a to vrátane chutných detailov, z ktorých vás ide trafiť šľak – tak napríklad album s prehľadom odštartujú 11-minútovou položkou. Tak či onak, abstrakt tejto práce by sme mohli opäť vybaviť tak, že ide o silne poblackovatelý metal škandinávskej tradície s jemným šmirgľom zbrúsenými gitarami, košatou štruktúrou skladieb; manifestujúc, ako už roky býva zvykom, na dlhších plochách. S tým logicky súvisí, že prvé stretnutie dopadne pre vás prinajlepšom neutrálne, keď ale novinku v ústach jemne pováľate a doprajete si z nej viac hltov, tá dochuť na podnebí je tentokrát labužnícka.

 Obrázek2

Už od pomalého lyrického rozjazdu v inak progresívnej etude „Storm Son“ mi všetko sadlo do uší. Spomínaný agresívnejší prejav je pre Zotročených jednoducho prirodzený a i keď som predošlé dva zápisy nemal práve vo vitrínke, problémom nebola samoúčelnosť, ktorej sa severania vyhli aj tu.

Naopak, také Grutleho havranie škreky síce stále hrajú podstatnú úlohu - a predsa, akoby boli už len ozvenou časov, kedy ENSLAVED, nasadajúc na druhú vlnu nórskeho black metalu, pomáhali budovať povedomie o Škandinávii ako citadele extrémnej gitarovej muziky.

Navzdory súčasnosti, nachádzajúcej Vikingov zachumlaných viac do artových polôh, majúc na pamäti vyspelú umiernenosť, majstrovská práca s kvantitou a umiestnením spomínaného expresívneho vokálu môže byť nahodilým dôkazom, že extrémne prvky si v hudbe Nórov vždy nájdu svoje miesto - minimálne ako historické artefakty niekdajšej mladíckej nespútanosti. Ako machom zarastené, storočia staré runy futharku, vytesané do skaly.

Dnes sa štetcom netlačí, dnes sa kreslia symetrické krivky, maľujú sa ornamenty, buduje atmosféra. Hymnický výklus „Sacred Horse“ a Cattove bubnovanie do rytmu zaberajúcich vesiel. Hĺbavý prelom uprostred singlovky „The River´s Mouth“, pri ktorom sa zastavuje čas. Inšpiratívne dielo uzatvárajúca „Hiindsiight“, s citom povitá do saxofónových liniek – synovia severu mi tu robia ohromnú radosť a ani tento nástroj si len tak neodškrtli v pomyselnom zozname kuriozít. Gitarové steny, v samotnom finále veľkolepo pohlcujú všetko živé a možno vyháňajú von malú slzičku nostalgie – do kože režúce riffy z obdobia bájnej „Mardraum ...“ by ma na týchto miestach asi dokázali rozplakať dojatím.

Sám nedokážem zadefinovať, čím presne ma na minulých doskách ENSLAVED sklamali. Pravidelne som po prvých dvoch skladbách odpadával od deja. Tentokrát to vyšlo. Majestátne, tvrdé a epické, zároveň však krehké, hĺbavé a lyricky pôsobiace dielo. Jedinečnosť ENSLAVED presahuje klasicky nadužívané pojmy, ako nezameniteľný zvuk, podmanivá atmosféra a tak ďalej, a tak podobne. ENSLAVED sú dušou škandinávskej scény. Nikto si bez nich nevie predstaviť nedávnu minulosť, ani metalovú modernu. Stačí si vypočuť „E“ a pochopíte, prečo to tak je.

 8

Martin

Verdikt

Majestátne a epické, zároveň však krehké a hĺbavé dielo. Jedinečnosť ENSLAVED presahuje klasicky nadužívané pojmy, ako nezameniteľný zvuk, podmanivá atmosféra a pod. ENSLAVED sú dušou škandinávskej scény.

Hodnocení

Autor
8,5 / 10
Redakce
8,2 / 10
Čtenáři
8,8 / 10

Další informace

Stopáž: 62:08

Produkce: Jens Bogren
Studio: Fascination Street Studios, Örebro

enslaved.no

Sestava

Skladby

  1. Storm Son
  2. The River´s Mouth
  3. Sacred Horse
  4. Axis Of The Worlds
  5. Feathers Of Eolh
  6. Hiinsiight
  7. Djupet (Bonus)
  8. What Else Is There? (Bonus)

Diskografie

Heimdal (2023)
Utgard (2020)
E (2017)
In Times (2015)
RIITIIR (2012)
Axioma Ethica Odini (2010)
Vertebrae (2008)
Ruun (2006)
Isa (2004)
Below the Lights (2003)
Monumension (2001)
Mardraum: Beyond the Within (2000)
Blodhemn (1998)
Eld (1997)
Frost (1994)
Vikingligr Veldi (1994)
Hordanes Land (EP) (1993)

Jiné pohledy

8 / 10
Nájsť si cestu k „E“ mi trvalo pomerne dlho a aj napriek tomu nemám na tento album vykryštalizovaný názor. Aj to síce môže byť znakom jeho kvality, zatiaľ sa ale prikláňam k tomu, čo napísal Shnoff. Úvod výborný, v strede je to snáď až príliš kompozične prekombinované a v závere to znova rastie. Mám pocit, že tento pohľad ešte v čase prehodnotím ako sa mi to u ENSLAVED už viac krát stalo.
Arrow | 28. prosince 2017

 

9 / 10
Veľká radosť z progresívneho, monštruózneho diela, ktoré dokonalým spôsobom nadväzuje na predchádzajúci monolit In Times. ENSLAVED si idú tú svoju jazdu blackmetalových KING CRIMSON naozaj vo veľkolepom štýle.
Rudi | 26. prosince 2017

 

7,5 / 10
ENSLAVED patří mezi spolky, které určitou kvalitativné úroveň nejsou schopny podlézt a vždy nabídnou podnětný materiál, i když nemusí každému sednout. První dvě skladby jsou vrcholící hymny tloušťky nohy od kulečníku. Jenže zhruba od závěrečně třetiny třetí "Sacred Horse" začne převládat jakési protahované šmrdolení občas narušené skvělým motivem pozvolně vyhřeznuvším jak hemoroid z análu statného Vikinga. Tedy problém, který jsem pracně zpracovával u některých desek z minulé dekády. A třeba ho nakonec zpracuju i tentokrát. Před prvním poslechem mnou cloumala obava, kterak kapela nahradí Herbranda Larsena, jehož čisté vokály dodaly muzice Norů další dimenzi. To se naštěstí celkem podařilo, i když Larsen je přece jen o chloupek z žabího přirození charismatičtější.
Éčko jako nejlepší desku za posledních 10 let nevidím, jelikož tou je jednoznačně... No ještě si to trošku rozmyslím.
Shnoff | 22. prosince 2017