Okej, zatímco slušní lidé skupují roušky (pokud možno bederní) a děsí se každého šikmého oka, my, metalisté, lidé s imunitou ocelovou, naopak natáčíme receptory na daleký východ s nadějí, že chytneme něco výjimečného. Zdá se, že divá americko-mongolská TENGGER CAVALRY přinejmenším dočasně po loňské smrti frontmana Nature Ganganbaigaleho docválala. Něco umírá, něco se rodí. Téhož roku se v Číně dala dohromady skupina se zlověstným názvem VENGEFUL SPECTRE. Netrvalo dlouho a tajemstvím opředená eskadra z provincie Kuang-Tang vrhá do světa eponymní koncepční debut s obalem, který potěší třeba fanoušky herní série Total War nebo designéra Hidetaky Mijazakiho.
Na čerstvé maso se Číňani vrhají do boje s nebojácným furore, které je podpořené dostatečně tuhou instrumentální a kompoziční zbrojí. Kam tyhle šílence s nabroušenými meči zařadit? Rozhodně do početného zástupu kapel, které do black metalu přináší lidové nástroje, v tomto případě čínské flétny a specificky znějící strunné instrumenty – vzhledem k tomu, že další informace chybí, mohu jen hádat, že o svojské zvukové rejstříky a předěly se starají především „čínské housle“ er-chu a stolní citera ku-čeng. Berte to asi tak závazně jako autentický recept na kung-pao od Jiřího Babicy.
Mnohem závazněji ale berte sdělení, že ač se jedná spíše o epizodické party, jsou použité s citem pro atmosféru a chytře umocňují intenzitu hudby, např. když tremolové riffy supluje citera v „Desperate War“, nebo když střednětempý klenot „Wailing Wrath“ díky flétnovým partům levituje jako Opičák Sun na nebesích. Stylové mezihry, ve kterých hodně prší a teče voda, mohou evokovat klasické wu-shu filmy a jsou příjemným závanem podzimního vánku před příchodem tuhých čínských mrazů.
To nás dostává ke kořeni identity VENGEFUL SPECTRE, které sahají do jílovité půdy agresivního, střelhbitého thrash metalu a raného symfonického black metalu. Ve způsobu, jakým kapela kloubí riffy s orchestrálními rejstříky můžeme nacházet odkazy na staré kotouče EMPEROR, jindy zase nekompromisní kadence kytar, prudké rytmické zvraty a démonický skřek frontmana připomenou formu CRADLE OF FILTH v době, kdy jejich kinder metal rval na kusy bělostná hrdla nevinných panen. Tím myslím samozřejmě sladké roky 1996 a 1998, kdy jsme byli mladí a i takový Jan Shnoff obsahoval ještě více ideálů než hořkosti, piva a zelí.
VENGEFUL SPECTRE nedisponují magickou originalitou, ale u pasu se jim houpe proklatě nabroušené ostří absolutního nasazení. Tohle není povinné šmrdlání black metalových tradicionálů, rutinérská hudlařina. Tohle je kapela, která se do svojí hudby vrhá s naprostým odhodláním, jako by každý track měl být její poslední. 36 minut plyne jako mraky po vodní hladině, a i kdyby někdo vyřízl z debutu VENGEFUL SPECTRE folkové doplňky, stále by tu byla dostatečně robustní, když už ne objevná metalová kostra.
Nic se ale amputovat nebude. Takhle pohromadě črtají mstivé přízraky z Kuang-Tang jistými tahy štětce krajinku s nádhernou a nezaměnitelnou atmosférou, do které se člověk hladce vnoří a vůbec se mu nechce ven. Navíc jediný virus, který tu řádí, je stoprocentně nakažlivá láska k metalu. Tu na rozdíl od koronaviru chytit chceš. Sejdeme se pod Horou pěti prvků!
