Čtvrtá dlouhohrající deska NOTHING drží lajnu se všemi ostatními, vychází opět u Relapsu a předkládá dekadenci v její ryzí podobě. Někdo by si mohl klást otázku, co dělá kapela, která hraje kombinaci dreampopu, shoegazu a noiserocku, u Relepse Records, ale odpověď je vlastně jednoduchá. Bez ohledu na žánr dokáží NOTHING nabouchat do svých ležérně učesaných skladeb tolik temnoty a dekadence, že by s tím měli problém i ti nejhouževnatější bubáci z black metalových hvozdů.
Principál Nicky Palermo napsal mnoho materiálu o silvestrovské noci v roce 2018, kdy byl sám doma a utápěl se v pocitech nenaplněnosti a úzkosti. Při dopisování desky v dalších měsísích mu navíc zemřel otec a i to se otisklo do nálad, které deska „The Great Dismal“ dokáže přenést. Emoce jsou zabalené do středních temp, chlupatých kytar, košatých melodických výjezdů a nedbalého vokálu, který vám může občas připomenout China Morena ve chvílích, kdy se snaží být éterický. I nazvučení kytar místy připomíná DEFTONES, ale tam to celé končí. V hutnějších pasážích mají NOTHING mnohem hruběí sound a hlavně celková náladovost písniček je chorobnější. Mnohdy i sladší. Ale je to takový ten sladký zápach, který cítíte, když v parném létě najdete uprostřed lesní mýtiny zdechlinu.
Philadephský stroj na mámivé nálady boduje i v případě své čtvrté desky vizuální prezentací své hudby. Video ke skladbě „Bernie Sanders“ se může směle rovnat těm nejzvrhlejším výplodům hudebního světa, a to včetně gore metalových kousků. Jen tady k tomu hraje postpunková kytarovka s nebesky rozevlátým hlasem, který hypnoticky intonuje jen na pár tónech.
Když se ještě na moment zastavím právě u této skladby, tak má celkem zajímavou story. Mnoho fanoušků kapely ve skladbě hledalo politické poselství, které tam vůbec není. I tady se NOTHING drží své záliby v různých chemických substancích a jméno skladby odkazuje ke kódované řeči, přes kterou si dealer s klientem ujasňují objednávku.
Parta kolem Nicka Palerma mi i počtvrté dokázala předat slušnou porci beznaděje. Kytary s neukázněným zvukem tu stojí v přímém protikladu se zpěvem. Táhlé melodie vás zavedou od horečnatého snu k halucinogenním stavům. Ačkoliv se základy „The Great Dismal“ hloubily v posledních hodinách roku 2018, musím konstatovat, že málokterá rocková deska vyjadřuje lépe pocity uplynulých dvanácti měsíců.