BLUT AUS NORD - Disharmonium - Undreamable Abysses

BLUT AUS NORD - Disharmonium - Undreamable Abysses

BLUT AUS NORD - Disharmonium - Undreamable Abysses

BLUT AUS NORD - Disharmonium - Undreamable Abysses

Hudební verze seriálových Stranger Things pro starší a pokročilé. Výlet do mimosvěta. Hudební forma dalece vzdálená od vaší komfortní zóny. Až se jednou ze země vyhrabou Lovecraftova monstra, tohle bude hudba jejich maršky. Zvrácená hymna k totálnímu úpadku. A dost možná také nejlepší deska BLUT AUS NORD, která dokonale ladí s vizuálem. Na první pohled trochu nedospělá malůvka chobotnatého rudého monstra se postupem času stává hmatatelným přizpůsobivým děsem, jehož nejde zastavit. Monstrum, které jste podcenili. První dojem z celkového zvuku je trochu rozostřený a psychedelický. Postupem času vás ale zpracovává a vy se propadáváte stále hlouběji do spirály, ze které není úniku.

 

Už dlouho jsem neslyšel tak výmluvně atmosférickou desku. Pupeční šňůra od black metalu je obalená podivným nánosem, který dost dobře nelze identifikovat. Na pozadí hlučí neustále se proměňující a táhlé disonantní riffy, před kterými defilují zaoblené kvílící kytary. Tato souhra má ale svoji vlastní chemii a dynamiku, jakou nemáte možnost slyšet v žádné jiné kapele. Občas připomíná vyprahlé stonerové sólování, nicméně okolí těchto kytarových výjezdů je vlhké, lepkavé, slizovité a halucinogenní. Halucinogenní. To je to slovo. Název minulé desky jako by se zpožděním prostoupil každou sekundu desky „Disharmonium - Undreamable Abysses“. I slovo „disharmonium“ není náhodné.

Kapela si tu příliš neláme hlavu s tím, aby album bylo zvukomalebné. Právě naopak. Snaží se vyvolat určité melodické zmatení. Deska vám jde po krku tím, že na uši neustále útočí velmi prapodivnými anti-harmonickými postupy a, ačkoliv by to z popisu mohlo působit jako chaos, chaos to rozhodně není. Je to zcela jistě ryzí hudební malátnost. Série nepříjemných zvuků, které mohou způsobit určitý druh kocoviny. Jako byste trpěli závratí a dívali se do propasti. „Disharmonium - Undreamable Abysses“ umí přesně tyto stavy navodit. Hlavně sólové kytary přímo rozmlžují svět kolem. S disharmonickými prvky ale přitom nepracuje nějak náhodně. Kdyby se to tak dělo, zdaleka by album nemělo takovou sílu. Aktuální deska BLUT AUS NORD je jako zvuk, který vydávají nehty skřípající o tabuli. Je to nepříjemné, ale pokud to vhodně použijete, získá si to pozornost a je to svým způsobem fascinující.

BLUT AUS NORD

BLUT AUS NORD natočili desku, která se může směle zařadit do nejvrchnějších pater jejich úctyhodné diskografie, čítající už čtrnáct albových zářezů. „Disharmonium - Undreamable Abysses“ rozhodně patří mezi ty nejopojnější a „nejzfetovanější“ kousky. Ačkoliv staví na hypnotických repeticích, nikdy mě nedokázala nudit. Obsahuje svým způsobem melodicky vděčné a lehce zapamatovatelné motivy, které ale nelze chápat jako nějaký příklon k mainstreamu. Pro tohle jablko si musíte dojít přes trny a kopřivy uprostřed noci, zahalené neprodyšnou mlhou. Navíc s žaludkem plným té nejdivočejší směsi barevných pilulí.

 2

RIP
RIP

Verdikt

BLUT AUS NORD natočili desku, ze které dostanete závrať. Skvělou. 

Hodnocení

Autor
9 / 10
Redakce
8 / 10
Čtenáři
8,3 / 10

Další informace

Stopáž: 46:14

blutausnord.bandcamp.com

Sestava

Skladby

  1. Chants of the Deep Ones
  2. Tales of the Old Dreamer
  3. Into the Woods
  4. Neptune's Eye
  5. That Cannot Be Dreamed
  6. Keziah Mason
  7. The Apotheosis of the Unnamable

Diskografie

Disharmonium - Undreamable Abysses (2022)
Hallucinogen (2019)
Deus Salutis Mea (2017)
Memoria Vetusta III: Saturnian Poetry (2014)
777 - Cosmosophy (2012)
What Once Was... Liber II (EP) (2012)
777 - The Desanctification (2011)
777 - Sect(s) (2011)
What Once Was... Liber I (EP) (2010)
Memoria Vetusta II: Dialogue With The Stars (2009)
Dissociated Human Junction (split) (2007)
Odinist: The Destruction Of Reason By Illumination (2007)
MoRT (2006)
Thematic Emanation Of Archetypal Multiplicity (EP) (2005)
Decorporation... (split) (2004)
The Work Which Transforms God (2003)
The Mystical Beast Of Rebellion (2001)
Memoria Vetusta I: Fathers Of The Icy Age (1996)
Ultima Thulée (1995)

Jiné pohledy

8 / 10

Rozvádím svůj nedávný shout a konstatuji, že je to samozřejmě výborné, ale až tak moc MI to nebaví. BAN jsou jedineční nezaměnitelní tvůrci nenapodobitelného hudebního (dejme tomu pořád z hlediska základů black metalového) konceptu. A desku po desce jej plní lahodnou nádivkou. Někdy více soli, občas přisypou pepře. Ale nepovažují samotní BAN svůj koncept za vyčerpaný a nesnaží se z něj vymanit? Je tu bočák YERÛŠELEM, je tu splitko "Codex Obscura Nomina" a hlavně je tu skvělá poslední řadovka "Hallucinogen", které pronesené tvrzení mohou dokazovat. Ale najednou je tu novinka, která tohle svým návratem do těžké neprostupné bažiny neguje. BAN už močariska dostatečně prolezli v první dekádě a byla by velká škoda, kdyby na prosvětlení své tvorby, jako učinili třeba v sedmičkovém triptychu, rezignovali. BAN jsou kapelou stále s obrovským potenciálem, Vindsval je velmi sečtělý borec a obdivovatel klasických metalových děl a že by byl "Hallucinogen" osamoceným uměleckým excesem a izolovanou poctou klasikům, se mi nechce moc vzít na vědomí. Špičkový heavy/black metal obalený tajemnou blutausnordovskou aurou, to je pole nedoorané. A jak Milda moudře říká: "Kdo orá pole mé, šetří pluh můj, abych i já mohl orat pole jiná". Tedy BAN by se toho taktéž mohli držet a já čekám další velké věci.

Shnoff | 23. června 2022