Program třetího lednového víkendu v matičce Praze toho, co se metalu týče, sliboval skutečně mnoho. Zejména příznivcům domácího melodického kovu se ovšem vyplatilo číst kulturní přehledy skutečně pozorně, neboť se v nich dal objevit poměrně unikátní okamžik, kdy bylo možné v jeden čas a na jednom místě shlédnout vystoupení dvou kapel, jejichž poslední studiové nahrávky opanovaly dění na tuzemské scéně pro roky 2020 a 2022.
Ano, mám na mysli alba „Andělé a bestie“ brněnských ROSA NOCTURNA a „Nová ZeMě“ pražských SANDONORICO, o kterých už proto na stránkách Metalopolis musela být řeč. V obou případech jde o znamenité záznamy, jež oblast domácí metalové melodie patřičným způsobem obohacují a zejména dokazují, že i v našich poměrech se najdou skupiny, co mají vkus a jsou schopny svébytného projevu, jenž nemusí ani nikoho okatě kopírovat, ani jen bez duše mlátit do prázdné slámy. A že se obě kapely spojily ke společnému živému vystoupení byla opravdu vzácná příležitost, jaká se alespoň doposud jen tak nenaskytla, obzvláště když SANDONORICO se k výraznějšímu koncertování teprve nadechují.
Prostory hudebního baru Kamina Boat jsou samozřejmě specifické tím, že se nalézají v podpalubí lodi, kotvící na Vltavě na Dvořákově nábřeží. Mořská nemoc zde tedy úplně nehrozí, ale přece jen bylo zajímavé občas pocítit, jak se podlaha houpe, zejména když se hlouček přihlížejícího publika v rytmu kovu náležitě rozpohyboval. Jinak zde ale vše vypadá jako v běžném hudebním klubu, včetně toho, že na žádné větší návaly tady nejsou stavěni. Však se také nejspíš nic takového neočekávalo, byť přítomnost nestora české hudební publicistiky Josefa Vlčka svědčila spíše o opaku – vždyť proč by sem právě on vážil kroky?
Večer plný ocelí řádně zatěžkané melodie otevřeli hostující ROSA NOCTURNA a to způsobem velice sympatickým, byť zvukově to nebylo úplně ono a namísto obvyklé plejády vystupujících zpěvaček to s nimi tentokráte musela zvládnout jen kmenová pěnice Aneta Zatočilová. Na rozdíl od pořádajících SANDONORICO již mají brněnští na svém kontě více nahrávek, takže měli z čeho vybírat a nemuseli se spoléhat jen na zmíněné poslední album, byť věci pocházející právě z něj se v setlistu vyjímaly úplně nejvíc („Světlonoš“, „Lékarník“ a zejména živě skutečně působivá „Strach“). Celé vystoupení doprovodily novoromantické převleky kapely, v nichž nechybí ani elegantní cylindry, a třebaže na pódiu opravdu nebylo místa nazbyt, vyjímaly se na něm i stojany symbolicky obtočené sytě rudými růžemi. Necelých šedesát minut s kapelou díky tomu uteklo jako voda (pod klubem) a zanechalo v přihlížejících velmi dobrý dojem.
Podobně jako v případě domácích SANDONODRICO, kteří následně přeřadili na poněkud tvrdší stupeň (třebaže murmur do svých skladeb zařazují i ROSA NOCTURNA), byť samozřejmě výsostné území působivé melodie v žádném případě neopustili. Jelikož mají na kontě jen vzpomínané debutové album „Nová ZeMě“, hráli pouze z něj a to přesně podle hracího pořadí jednotlivých skladeb. Zvuk se poměrně vylepšil (i když na obvyklou fintu úmyslného „znevýhodnění“ předehrávajících kapel bych to tentokráte skutečně neviděl) a o to víc v něm vynikla originalita a nestrojená hudební přemýšlivost kapely, promítající se do každé jedné z oněch skladeb.
SANDONORICO jsou prostě na naší scéně zjevením svého druhu, což dokazovali s každým dalším odehraným kusem. Spousta svěžích motivů, bezchybné provedení a náboj jak z obálky pro prezidentského kandidáta, nic z toho nemohlo přítomné ponechat v klidu a atmosféra v klubu díky tomu nabírala na síle. Vyvrcholení přišlo na úplný závěr s podruhé zahranými „Kurtizána a kněz“ a „Sedm vran“ (neboť kapele se z logických důvodů jaksi nedostává přídavkových skladeb), byť na jejich místě mohla být kterákoliv ze skladeb zbylých a náladu a dojem z koncertu by to určitě nezměnilo ani v nejmenším.
Čtěte také: SANDONORICO - Umění je potrava pro duši (rozhovor se Zuzanou Janišš a Lukášem Bradleym
Už byl tedy nejvyšší čas, aby SANDONORICO vyrazilo také na souvislejší koncertní šňůru, protože jejich loňský debut po tom přímo volal, a pražské vystoupení to dokonale ilustrovalo. Za nepřehlédnutelné asistence ROSA NOCTURNA, pochopitelně, což v závěrečném součtu znamenalo večer plný opravdového kulturního zážitku. Oběma kapelám za něj jistě patří díky a mé přání, aby v nasazeném tempu rozhodně nepolevily, už k tomu připnu jen tak na okraj.
