VLOŽIT DISKUSNÍ PŘÍSPĚVEK

V.Silver: Přesné!

Dream Theater, stejně jako Mars Volta nebo i S.M.V. je prostě o tom očekávání. Ví se, že tam jsou vynikající muzikanti, řekněme světové špičky v oboru, tak nás logicky bude zajímat, co předvedou na albu a co naživo. Částečně jde o vysoce sofistikovanou onanii a částečně o dobré nápady... no a výsledný koktejl je to, co určitě některé posluchače zaujme, některé pohltí a některé znechutí.

Maj výborná alba, ale i slabší...bez ohledu na jejich um. Ostatně jako celá řada slavných kapel.

Nevím, ale mluvit u DT o bezduchém onanování je trochu nespravedlivé. Vdžy dokázali do těch exibicí dostat řadu dobrých nápadů a melodií, takže se to imho poslouchá moc příjemně. U všech jejich instrumentálek si vybavím řadu silných momentů.

DJ Hooya: Jsem s tím smířen:-))). Ale třeba se najde někdo jiný, i když sem chodí názorově docela ukotvení lidé:-)), jak jsem si stačil všimnout:-))
Stray: Výborné. Je to ostuda, ale tenhle film jsem viděl až o víkendu, bomba. Lepší než ona zábava je snad už jen ta zpěvačka z restaurace.

Takováhle hudba je mnohem lepčejší než nějakej Dream Theater...je tam vše pro RnR podstatné.

http://www.youtube.com/watch?v=CGW61a-vcjc

myslím, že i přesto dreckus tohle ne(d)ocení :o))

Já jazzu kvality neupírám, resp. nedělám z jazzmanů onanisty, jen by mě zajímalo, zda-li tam někdo tolik řeší tu exhibici, a to v té formě, že tu kterou kapelu pošle pro trochu exhibice rovnou do hajzlu.
Jinak Train doporučuji, s odstupem času nejlepší album od doby, kdy si desky začali, podle mne trochu ke své škodě, produkovat sami. Pokud Ti vadí LaBrie, což lze pochopit :), zkus alespoň skladbu Vacant a instrumentálku Stream Of Consciousness, které podle mne představuji zároveň klíč k celému albu. Samozřejmě, že se v té druhé dost předvádějí, má však také podstatně hlubší rozměr, nehledě na to, že představuje skvělé intro pro závěrečnou katarzi v In The Name Of God.

Myslis analogove nebo digitalni ticho?

DT stranou nebo budu sprostý, navíc tohle album ani neznám :)

ale k tomu jazzu: zvládnutí nástrojů je sice v jazzu předpoklad, ale automaticky neznamená, že hra bude jen honěním péra. Viz např. naprostá většina severského jazzu, kde je ticho aspoň z poloviny tak důležité jako hra (která bývá také rovněž velmi střídmá a účelná)

Bude to tak jak řikáš, nicméně většina jazzu je o skvělém zvládnutí nástroje a "o dávání tohoto najevo", přičemž nevím o tom, že by se to z uvedeného důvodu z principu problematizovalo. Ostaně, kdyby byli DT jen o technice, tak by neměli tolik fanoušků; prim sehrávají dobré skladby plné emocí a dobrých melodií.

vždyť je ten princip stejnej - je hromada jazmmanu, co umi jen exhibovat, ale nějak jim uniká to podstatný... a samozřejmě naopak - ti se většinou nijak nebrání tomu, zůstat "chvíli potichu" :)

Ale o tom jejich hudba principielně také není, i když techniky tam je také dost. Mě by zajímalo, zda obdobné problémy řeší třeba fanoušci jazzu.

Nemůžu nesouhlasit se Shnoffovým komentářem..

Tak ten úvodní motiv v Endless Sacrifice už před DT použil Michael Jackson v "Give Into Me" (kytaru hraje Slash:))

No, ono je to jedno, na tom albu slabá písnička není

crucify, freak, invisible, smashed, drained

Tie sú také speedové, to nie je dobré.

Jsou tam mnohem lepší písničky - Alone, Undecided, Pretender, Oblivious, In Too Deep.

Huš Matúš