Nevím, proč všichni neustále hovoří o šílenosti, přehnané stopáži, křečovitosti a exhibicionismu v "sólovosti" jednotlivých hudebníků MV. Frances The Mute bylo první album v mém životě, které jsem položil na roveň vrcholu rocku v 1. pol. 70. let. Od té doby se nikdo nikdy nedokázal přiblížit art rocku (progressive rocku) tak, jako oni (ani sami protagonisté tohoto směru v pozdějších deskách). Yes, Pink Foyd, Uriah Heep, raní Genesis a Mars Volta. Moderní, brutální zvuk, přesto skvělí hráči a hlavně skladatelé a aranžéři. Aranžmá mají smysl i v písních nad 10 minut. To přece nejsou kotlíkoví písničkáři, BritnyjovéSpírsové nebo pankeři (2:50, maximální délka pro hit)!! Cassandra Geminni je geniální...
PS: Schnoff přeci jen neměl dělat tu minirecenzi...