Že jsou AC/DC především geniální muzikanti jsem zjistil poměrně nedávno. V minulosti mne totiž dost srali tím, že se nejednalo o klasický metal, ale především o rokenrol, který mne dříve moc nebavil. Člověk se učí neustále.
AC/DC se nevykrádají, mají svůj styl, výraz, ksicht... Jejich alba se neliší jen zdánlivě. Jak by vlastně měli hrát, jak (by) se měli vyvíjet? Co se po nich vlastně chce? Řeší se otázky progresivity a vývoje tak vehementně i v jiných žánrech? Proč metalisté sami sebe neustále bičují nepřípadnými požadavky na nějakou progresivitu, resp. vývoj? Je to snad projev jejich věčného mindráku z toho, že poslouchají (mají rádi) právě metal?