Recenze je docela výstižná, i když já bych byl asi ještě kritičtější. Nechci být patetický, ale když to přeženu, tak Arakain je posledních několik let jen automatem na sekání riffů, do toho zpěv, který ty riffy kopíruje, přičemž Toužimského jednotvárnému výrazu by mohl konkurovat snad jenom počítačový program. Ukazuje se, že síla starého Arakainu byla zřejmě ve schopnsti Brichty dosadit do těch riffů originální zpěvovou linku, která teprve z těch skladeb udělala to, čím se staly. Myslím, že v autorech recenzích už také hlodá touha nazvat věci pravými jmény, ale úcta k této kapele je zatím drží na řetězu. Ale už chybí jen málo, aby se řetěz utrhnul.