Pro mě tahle deska překonává ty s Diem a je nejlepší z post-Ozzy éry. Black Sabbath se tady svojsky chopili okultních a mysteriózních témat, což jim ostatně bylo vždycky vlastní a na konci 80. let to v hard rocku / heavy metalu celkem frčelo (Iron Maiden: Seventh Son...), a nahráli tajuplnou i epickou desku, která zároveň nemá slámu v botách, což je neduh spousty (většiny?) heavy metalu, co se snaží o epičnost. Hodně pomohl Powell, nejen hráčsky, ale i skladatelsky a producentsky, a Tony Martin zpíval zřejmě v životní formě. Z refrénu poslední skladby ("Nightwing flies again!") mi běhá mráz po zádech.
Mimochodem, některý texty by s klidem zapadly někam do švédskýho melo-black/deathu poloviny 90. let. Jasně, trochu temno-klišé, vlastně celkem dost, ale tady to dává smysl a nevadí mi to, stejně jako u těch kapel typu Sacramentum, Dissection apod.