VLOŽIT DISKUSNÍ PŘÍSPĚVEK

nie je to vlk ale vlčica Sif

To sem byl já, ale už sem to nechal opravit.

Vlastně je všude psán jako George R.R. Martin. Po opravě ty moje komentáře klidně smažte.

Spisovatel, který vymyslel background, se jmenuje G.R.R.Martin, nikoli J.R.R. Martin, zřejmě záměna za Tolkiena

Co jsem zaslechl, tak ER je po příběhové stránce víceméně přímočará hra. Tedy v kontrastu s tím, co nabízí třeba DS1 :-)

Pro mě to tenkrát vlastně bylo docela fajn, neboť jsem jakožto "neangličtinář" nemusel řešit větvení dialogů a podobné věci.

DS1 mě ale natolik pohltila, že jsem si nakonec všechny ty informace dohledal, případně přeložil. Díky tomu mi byl umožněn opravdu nevšední „ponor“ do temných dějin království Lordran. Třeba příběh okolo rytíře Artorias a jeho věrného vlka Sifa mě vyloženě dostal.

Zaklínače si často pouštím i jen jako hudbu. Motivy jako „Kaer Morhen“ a „Ladies of the Woods“ jsou skvělé kusy a vždy se mi k nim vybaví i konkrétní příběhový oblouk dané hry. I třeba u „The hunt is coming“ i po té době. U ELDEN RINGu jsem zkoušel poslouchat samostatný soundtrack, ale … nic. Jinak já jsem hrál Samurae a pak jsem přesedlal víc na magii a měl jsme vlastně to samý. Se základním lukem jsem si vystačil pocelou dobu a více jak půlku hru jsem hrál s uchigatana katanou. Třikrát jsem změnil štít a experimentovat jsme začal hlavně kvůli Elden Beastovi, na kterýho mi nefungovala standarndní strategie, která fungovla na vše kolem.

Ad mytologie světa. Já tedy rozhodně nejsem z těch, co by všechno potřebovali mít vysvětlené na zlatém podnose, ale občas sem měl pocit, že museli brát scénáristi si pomáhali nějakými toxickými látkami, jenž otevřeli stavidla fantazie příliš doširoka. Asi tak jako u kultovní pohádky Bludička z oku 1981 :)

Mám to podobně. U "soulovek" mě fascinuje celkový umělecký koncept a atmosféra, než počet polygonů.

Ostatně u "soulovek" je vše tak trochu jiné. Od vizuálu, přes absenci pomocné ruku až po přítomnost příběhu, který si hráč musí občas domýšlet a tím poodhalovat tu nesmírně propracovanou mytologii světa.

Právě ta jinakost od státních RPG ve smyslu: „ve věži je zakletá princezna a ty ji musíš zachránit, aby ti dal král peněžitou odměnu“ je přesně to, co mě na té sérii láká.

RIP: Hele já to hrál na plný detaily a grafika mě naopak úplně sundala. Ten okamžik, kdy poprvé vylezeš z té tutorial hrobky a vidíš ten svět...Jako asi tisíc lidí tisíc chutí, ale já to sežral i s navijákem. Hudbu jsem zpočátku taky kritizoval (nevybavim si jedinej motiv), ale jako podkres pro zvýraznění marnosti toho světa vlastně úplně v pořádku. Třeba v Zaklínači III mě hudba často vyloženě srala (neustále halekající, nepříjemnej, ženskej hlas...tady je to zase těžce o vkusu a uznávám, že je ten OST jinak vyvedenej dobře, ale vsadit u soundtracku na sólovej hlas je hazard a u mne to nevyšlo). NPCs mi nějak zvlášť nevadili. Co bych tomu vytknul bylo, že jsem vlastně většinu hry proběhnul v jednom equipu a taky mi ze začátku vadilo tupost a jakási "odevzdanost" nepřátel, ale zase když nemůžeš umřít, tak jsi z toho asi po čase dost otupělej...Každopádně i tak platí co jsem napsal předtim. Prostě mě to chytlo a nepustilo, dokud jsem to neměl dohraný a to už se mi s žádnou hrou hodně dlouho nestalo (ale je fakt, že už se hraní tolik nevěnuju).

A ještě.... Carbota znáte? https://www.youtube.com/watch?v=qUHbsxyzNso
ocení jen ti co hráli :)

To vám ani trochu nevadila ta grafika, po většinu času unylý soundtrack, který se rozjede jen u bossfightů a v menu a NPC, který jsou: https://www.youtube.com/watch?v=g4RKDGybO0s

10/10 ... Nejsem Soulsař, ale tohle je nejlepší hra za poslední dekádu. Na 2 měsíce mě to úplně vyřadilo z provozu. Vůbec jsem se nebyl schopen od té hry odlepit.

metalopolis si dovolil dat elder ringu menej ako 9/10, snad nebude z toho skandal 😃.

Já tu hru přehlížím doposud, ale určitě se k ní časem dokopu. Trilogii DS mám zdárně za sebou, stejně tak Bloodborne a konečně i Demon's Souls, ke které jsem se dostal skrze vyleštěnou verzi na PS5. Jinými slovy si od všech těch temných duší, nekonečného umírání a chuti mrsknout gamepadem o zeď, dávám pauzu. Svorně přiznávám, že Sekiro jsem po několika hodinách vzdal.

Nicméně recka navnadila. Velmi! Dopařím remake Dead Space a pak se uvidí.