VLOŽIT HODNOCENÍ

-bez slovního hodnocení-

6 / 10

Neskutečně nezajímavé album. Návrat do starých kolejí, ale to co bylo dříve svěží, na tomhle albu působí vyčichle. Pro mě jedno z nejnudnějších alb v historii Stratovarius. A Ivoš155 má naprostou pravdu. Kotipelto ječí o kuleurvání, ale naživo je to neskutečný průser. Profesionální nuda.

5 / 10

Album na zkoušku po odchodu Tolkikho-hudební složka je opravdu slušná a ukazuje životaschopnost Stratovarius i bez hlavního skladatele. Škoda tradičně uječeného Koltipelta a tak trošku je cítit že se kapela na Polaris ještě nedala úplně do kupy. Dobrý nadprůměr.

6,5 / 10

-bez slovního hodnocení-

6 / 10

-bez slovního hodnocení-

7 / 10

Tento album rozhodne nie je žiadny prepadák. Je cítiť, že Tollki odišiel, a to aj v dobrom aj zlom slovazmysle. Plus je, že do skladania sa zapojili takmer všetci členovia a je to trochu odlišné od starších albumov, ale mínus je, že nanapísali vyslovene žiadnu bombu, akých Tollki v minulosti písal množstvo.

7 / 10

Materiál, ktorý v žiadnom prípade nemôže konkurovať skvelým dielam z 90-tych rokov. Nepočúva sa to zle, ale chýba mi tam tá osobitosť, ktorú skupina kedysi ponúkala a dokázala ju odlíšiť od zástupu ostatných symfo/speed metalových kapiel.

6,5 / 10

Překvapivě dobré, a to jsem Tolkkiovec.

8 / 10

Velmi som prekvapeny hodnoteniami mam dojem ze vela ludi ten album ani poriadne nepocula ked hodnoti ako hodnoti. Asi si pustili na rychlo nejake 2-3 skladby a hodnotia cely album.....tak preto 10! Inac by som dal 8,5 ale neda mi to......

10 / 10

Absolutne nechapem tieto male hodnotenia...hold, tolkkiovci sa nezapru a predsudky su silna vec. K albumu. Je totiz vyborne !!! Hlavne prvych 7 veci je pecka za peckou a skladby hýria silnými napadmi. Ku koncu sice album trocha straca dych, ale i napriek tomu je jeho počuvanie zazitkom a moze sa smelo radit k tomu najlepsiemu čo Stratovarius vydali.

8,5 / 10

-bez slovního hodnocení-

6 / 10

Už to není, co to bývalo...

6,5 / 10

Super deska, odchod tolkkiho stratošům doopravdy prospěl.. tohle konečně není tak nechutně natahovaná nuda, jako elementy, ale pořádná porce killer melodií /sice vykradených já nevím z čeho všeho, ale i tak jim to žeru:) /! Nejlepší album od Infinite, už se těším na lednový koncík!

8,5 / 10

Všechno by to tam zase bylo, až na nějaký pořádný a silný nápad. Což je dost zásadní nedostatek

5 / 10

povedené CD.....

8,5 / 10

Slušná práce.

8,5 / 10

u mne slaby moc mekky chybi mi napady!!!nevim jestli ste nekdo slysel CAIN´S OFFERING ty jsou pro me novy stratovarius i kdyz uz tady tu muziku moc neposloucham!!ale urcite se fandove stratiku na to podivejte zpiva tam timmo kotipelto a podle me tam spiva vo neco lip a taky je to kapela v podstate kytaristu ze sonaty je to paradicka v tady tom zanru!

5 / 10

jasne ze to na stare veci nema ale pocuva sa to prijemne,ten novy gitarista tiez nieje drevo

7 / 10

Váhám, jestli se mám vyjadřovat k téhle patetické vývařovně na tisíckrát přetavené, nafouklé klišé. Protože jeden taky nemusí kecat do všeho. Ale když už si tedy nemůžu pomoci, a když se nad to všechno povznesu (připouštím, že to snad ani nejde, ale člověk to furt může zkusit), s přihlédnutím zejména (ale nejenom) k minulému výplodu kapely, nakonec překvapivě boduju za šest. No ne, to bych přehnal.

5,5 / 10

V případě nových (jak album, tak i jejich nový začátek bez Tolkkiho) Stratovarius se přímo nabízí srovnání s novým albem Revolution Renaissance (T. Tolkki). Dalo by se říci, že pro Stratovarius hraje pěvecký um Tima Kotipelta (např. When Mountains Fall), jejich jméno, instrumentální schopnosti a možnost znovu se odrazit ke speed metalovým výšinám. Jednoznačným handicapem je skutečnost, že odešel téměř výhradní autorský mozek. Stratovarius z toho mohli vytěžit mnohé - prostě získat nový ksicht. Vsadili však na jistotu alb předelementovského období (viz Blind či Forever Is Today). Album fandy (ani mne) určitě neurazí (snad kromě Falling Star či Somehow Precious), ale ani nenadchne, protože to vše už tu bylo (což samo o sobě není špatné), ale chybí tomu prostě něco navíc (snad kromě Higher We Go či Emencipation Suite). Líbí se mi i King Of Nothing se svou smutnou atmosférou. Uvidíme příště - teď ještě sázku na jistotu akceptuji a chápu. Ale příště ... U mě tedy o chloupek vítězí Revolution Renaissance, u kterých sice téměř žádný song tolik nevyčnívá, ale ani nepropadá.

7 / 10