Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Album „Victory“ švédských bojovníků UNLEASHED se myslím neomylně dá poznat naprosto přesně již v první sekundě jeho poměrně krátkého hracího času. Nezaměnitelný odsekávaný riff v ní zahřmí jako bortící se skála a kousek po kousku začne znásilňovat vše co mu přijde do cesty...
Nevím, jestli jsou MASTERPLAN opravdu takovou superskupinou, o jaké se píše, netroufám si odhadnout, zda skutečně byl jejich eponymní debut z předloňského roku tak převratný...
Fascinace dějinami, mýty, ale i literaturou a filmy jsou jednou z největších inspiračních studnic všeho metalového kumštýřstva, o tom rozhodně nemůže být pochyb.
Znáte to. Není všechno zlato, co se třpytí. Ke knize „Z Buicku 8“ jsem přistupoval s obrovským nadšením právě proto, že pod ní byl podepsán Stephen King...
Když se po veleúspěšném albu „Consuming Impulse“ (1989) z řad holandských PESTILENCE odporoučel její v té době nejhlavnější poznávací znak – baskytarista a jedinečný „chroptič“ Martin van Drunen (a založil si vlastní...
Ať už bylo za odchodem Roba Halforda ze slovutných JUDAS PRIEST po vydání veleúspěšného alba „Painkiller“ (1990) cokoliv, jedno tomuhle lišákovi v koženém člověk upřít nemůže.
Tak už je to tu zase. Všichni věrní nemeškejte, sedlejte své pekelné oře, upínejte si zbroj a ostřete meče. Světlo apokalypsy znovu vzplanulo a nastal nejvyšší čas na další zběsilou jízdu pohanským hájemstvím světa zvaného heavy metal.
Nejjednodušším řešením, kterak za účelem výměny dotazů a odpovědí zdolat zeměpisné vzdálenosti, jsou bezpochyby neviditelné internetové linky. A i když samozřejmě v žádném případě nemohou nahradit bezprostřední výměnu názorů...
Vydat „Skeletons In The Closet“ určitě nebyl špatný nápad. V běžné praxi oficiálních živých nahrávek, které jsou v drtivé většině přehlídkou toho, co ta která vydávající kapela považuje za nejdůležitější okamžiky své tvorby...
V životě každého hudebního tělesa, tedy pokud netrpí takzvaným jepičím syndromem, dříve nebo později nastane chvíle, kdy se tak trochu bilancuje a vydává výběrové album s obligátně známým podtitulkem „Best Of“.
Kniha „Čtyři roční doby“ od Stephena Kinga, jehož jistě netřeba hlouběji představovat, českému čtenáři nepřináší klasický román, jak bývá nejčastěji v případě tohoto amerického spisovatele zvykem...
Moravští HYSTERIA jsou jedním z mnoha a mnoha tuzemských spolků, kteří bojují svůj malý velký souboj s tradičním českým bigbítem. Ke cti jim je ale nutno přiznat...
Stěžejním úkolem pro prakticky nejsilnější sestavu, kterou kdy GAMMA RAY měli, a která se stabilizovala již na předchozím albu „Somewhere Out In Space“ (kromě Kaie Hansena a Dirka Schlächtera...
Málem neuvěřitelně dlouhé čtyři roky uplynuly od okamžiku, kdy se moravská veličina SALAMANDRA připomněla dlouhohrajícím albovým zápisem „Skarremar“ a zároveň se tak definitivně a nesmazatelně vryla do paměti všem tuzemským (a vlastně nejen jim) vyznavačům rychlého kovu.
V jednoduchosti je síla. Nikterak komplikovaná, leč skvěle poskládaná doom/post-metalová kolekce. PILLAR OF LIGHT doručili naléhavou, rozervanou a po emoční stránce velmi silně vybavenou desku. Láska na první poslech. Nejlepší skladba: "Infernal Gaze".
Poslouchat GIGAN je těžší než pracovat v kamenolomu. Až o Vánocích jsem se novou kolekcí konečně prokousal a opět došel k závěru, že Američané natočili skvělou desku. Čtvrtou skladbu však stále nezvládám. Lépe stravitelná je snad i plechovka hřebíků.
Švýcarská kapela představuje postrock jako syntezátorový taneční žánr s velkou mírou epiky a filmovosti. Oceňuju tu hlavně snahu uchopit žánr trochu neotřelým způsobem a pokusit se z něj vymačkat nějaké dosud neviděné tvary.
Futuristický black metal, tentokrát s hodně experimentálními vlivy, které připomínají jiné projekty principála Colina Marstona, hlavně BEHOLD THE ARCTOPUS a DYSRHYTHMIA. To ale nic nemění na tom, že KRALLICE jsou silně znepokojiví a atmosféričtí.
Důstojné rozloučení s producentem Stevem Albinim. Album, které musí přijít v ten správný čas. Ačkoliv je kompozičně klidnější a dá se říci že i více monotónní, tak se mi hodně líbí spojení pocitu naděje, smíření a melancholie, které z něho prýští.
PANZERFAUST dech nedošel, ba právě naopak, tetralogii "The Suns Of Perdition" totiž uzavřeli zcela triumfálním způsobem. Komplexní, chytře poskládaná deska, která vrcholí ve své druhé polovině. Takové "The Damascene Conversions" se prostě nejde nabažit.
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
