Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pred štyrmi rokmi vyšli pod značkou Candlelight Records v krátkom slede reedície troch pilierov prvej fázy nórskej (black)metalovej avantgardy, vydaných v rozmedzí rokov 1995 a 1996 na kedysi vplyvnom labeli Misanthropy Records – „Aspera Hiems Symfonia“ od ARCTURUS...
„Ak by QUEEN boli deathmetalová kapela, zneli by ako BETWEEN THE BURIED AND ME“, písalo sa takmer na deň presne pred dvoma rokmi na stránkach Stylusu...
Snáď štrnásť rokov uplynulo od dňa, keď som pravdepodobne na vlnách Rádia Ragtime počul „Daughter“, prvú skladbu od PEARL JAM, ktorá sa dostala do uší vtedy dvanásťročného fagana...
Sezóna začala! Po prázdninách, ktorým dominovali letné festivaly, sa znovu otvárajú brány tmavých klubov. Návšteva pánov z New Yorku v neďalekej Viedni bola lákadlom...
Sú skupiny, ktoré sú jediným exemplárom svojho druhu. Na ostrí šialenosti sa neustále pohybujú OXBOW – unikátna zmes blues, sludge a fyzického prežívania vlastných koncertov.
Dávno preč sú časy, keď sa WINDS vynorili na scéne v pozícii ďalších z vlajkonosičov moderného, konvenciami nezviazaného pohľadu na metal, ktorému sa v Nórsku tak dobre darilo.
Ranu pod pás utrpelo jedenáste pokračovanie Apocalypse Festu v deň konania, keď v dôsledku ťažko uveriteľného organizačného lapsu a následného zrušenia brnenského Hell Festu odriekli THE OCEAN aj druhú časť československej časti turné a dva ušetrené dni sa rozhodli stráviť doma v Nemecku...
So železnou pravidelnosťou sa každé leto z kalifornského štúdia Pixaru vynoria celý rok zalezení CGI mágovia a na zlatom podnose začnú svetu servírovať svoju novú.
Originálnou akciou je (dnes už) medzinárodný Defest. Festival kapiel, spriaznených láskou k DEFTONES, nie je defilé revival bandov, ale regulárnym minifestom s jediným pravidlom – každý účinkujúci musí odohrať set...
Sotvakto bude polemizovať s tvrdením, že ROOT boli kapelou, ktorá zanechala nezmazateľný podpis na metalovej scéne a prvým domácim metalovým spolkom, ktorý sa zapísal do svetovej histórie ťažkej muziky.
Tak dlho som dumal, ako slovami zviazať dojmy z tohoto albumu, až som dospel k rozhodnutiu odstrihnúť nižsieuvedený popis od predošlej tvorby týchto nórskych mladíkov (teda štvorice predošlých nahrávok SHINING a „mäkších“ JAGA JAZZIST...
Preto jako skrze jedného človeka vošiel hriech do sveta a skrze hriech smrť, a tak prešla smrť na všetkých ľudí, pretože všetci zhrešili. Rim 5:12 Blackmetalová inkarnácia sumerského božstva má v štatistikách Last.
Po troch rokoch rozličných problémov a frustrácií z nedostatku finančných prostriedkov, potrebných na dosiahnutie dokonalosti, sa francúzsko-rakúske združenie(?
Albumy coververzií sú zbytočnosť. Nech sú za nimi akékoľvek motívy, vždy ide buď o ego (nového) interpreta, alebo o jeho konto, keď už to s vlastným skladaním nejde bohvieako.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
