Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Osobnější část rozhovoru, kde se dostaneme ke squatům, uprchlíkům i islámu. Budeme debatovat o současném světě, moci médií i otázce světového řádu. Následně se podíváme na cestování, například na khmerskou kuchyni v Kambodži nebo nejlepší veganskou restauraci na světě vůbec, kterou podle Tomáše nepřebije NIC. Na závěr se dostaneme opět ke kapelám, nejen k těm, kde Tomáš hraje, ale třeba i k PSH a jejich klipu nebo skladbě, kterou RUSSIAN CIRCLES pojmenovali Mládek. Takže… s chutí do toho. Pro ty, pro ty co nestihli první díl tu je na něj link. Všem přeji příjemný čtení...
Když u jsi zmínil ta místa jako Náplavka nebo Plevel, pojďme na chvilku mluvit i o místech v Praze. Poslední dobou si v souvislosti s Cibulkou a Klinikou pokládám otázku, proč u nás nefunguje to, co všude okolo ano. Přidám jeden obraz a jistě ne ojedinělý, který jsem před nedávnem zažil v Německu. Po obědě přicházejí do squatu důchodci na fair trade kávu a veganský zákusky, odpoledne jsou tu vidět rodiny s dětmi, protože tu jsou workshopy pro rodiny, kde si špunti s rodiči zkouší batikovat trička, a večer je koncert, před kterým se promítá lidskoprávní dokument. Podobné situace jsem viděl v Polsku, Maďarsku, Slovinsku a dalších státech. Máš nějaký názor na to, proč taková místa nejsou nikde po Čechách? V čem je v této problematice naše země jiná než Německo nebo Polsko?
Do jistý míry asi záleží na kulturním backgroundu. Pochybuju, že jsi tuhle situaci zažil v Bavorsku. Já jsem nedávno četl článek o neschopnosti ČR přijmout uprchlíky od Stanislava Bilera, kde se píše: “Kvóty pro uprchlíky jsou bezprecedentním útokem na českou pýchu, protože poukazují na naši neschopnost. Jsou smutným políčkem do tváře naši výjimečnosti, o kterou nikdo nestojí. U kvót ale nejde jen o nás, jde i o ně. O uprchlíky. Mohli žít v nějaké krásné zemi plné tolerantních lidí, ale byli donuceni se usadit v České xenofobní republice. Jako by už netrpěli dost?”
A to je myslim modelová situace i pro veškerý “menšinový” aktivity u nás. Ovládnout mediálně tak malý území a vnutit deseti miliónům lidí představu o tom, že v Rusku žijou pouze neandrtálci, že Evropská unie je jediná dobrá cesta, kde 99% informačních kanálů jsou pravicový média, ovládaný oligarchama, je o hodně jednodušší než v zemích, kde jsou i jiný vysoký školy než ty ekonomický a právní.
Navíc konkrétně u Kliniky zapracoval i strach systému z faktu, že občané dokážou hromadně podpořit jednu aktivitu, která se jim zdá sympatická a tou nejsou volby do parlamentu. A jde nejen o Kliniku jako místo, ale třeba i o aktivitu mafiánskýho podniku Řízkárna, kde se spojila větší skupina lidí, která byla vedením terorizována, k aktivnímu odporu. Ale abych se vrátil zpět na začátek; strach je hlavní faktor v posuzování různejch situací dějících se v našem okolí. Pro spoustu lidí je pohodlnější nechat se nakrmit virtuálním obrazem, kde squat rovná se feťácký doupě, ekologickej aktivista je terorista a snažit se pochopit opravdovej klíč, jak fungujou banky, je nad naše možnosti, než se vzdělávat vlastní zkušeností a alternativníma médiama.
Je jen otázka času, kdy nás systém očipuje - tohle už v roce 2015 není jen konspirační teorie - a v momentě, kdy zazlobíš, pošle do tvýho těla vyšší frekvence než budeš moct ustát.
Teď jsi načal zeširoka spoustu zajímavých témat najednou, k některým se určitě vrátíme, ale zkusme ještě setrvat u těch squatů a kulturním backgroundu. V čem je jiný v tomto ohledu Čech, Bavor, Sas, Slovinec a třeba Polák? Vždyť Sasové a Poláci mají historicky podobnou zkušenost jako Češi a Slováci... A přeci tam výsledky jsou. Mluvíš o strachu, je to tedy dle tebe o tom, že Češi a Bavoráci se víc bojí neznámého?
Teritoriálně se asi shodneme na tom, že různý evropský oblasti mají různorodý společný vědomí. Bavorsko je policejně víc utaženej zemskej útvar než třeba Brandenbursko. Já osobně mám tedy o hodně víc sklíčenej pocit, když navštívím Mnichov, než třeba Berlín. Připadá mi, že v Bavorsku pořád žije duch NSDAP. Vsadit tedy squat mezi disciplínu černý košile, nebude mít z dlouhodobýho hlediska velkej úspěch. Z Berlína dýchá život! Je to multikulturní metropole a v takovém prostředí, ve kterém se prolínají barvy, mají squaty minimálně ze strany sousedů (usedlíků) větší podporu. Souvisí to i s tím, že právě sousedi mají se squaty osobní zkušenost a nejsou odkázáni jen na média. To je dobrej začátek pro obranu místa, který nabízí kulturní vyžití nejen jedný subkultuře, ale třeba i důchodcům, co si zajdou na fair trade kávu, jak si psal výše. Nechce se mi jít moc do hloubky v tématu, jakej je rozdíl mezi Čechem a Bavorákem. Všude žijou lidi různejch nátur a vytvářejí různý prostředí k životu.
Jsem ale přesvědčenej, že státy, banky a elita, která řídí banky, směřuje systémy k jedný vizi, kde nebude jiná alternativa, než byty od elit, jídlo od elit a práce od elit. Ten, kdo bude toužit po alternativě bude nedobrovolně postaven mimo systém nebo zlikvidován. Nikdy jsme nebyli blíž k 1984 než právě teď. Podívej se jen na monopol Andreje Babiše. V každým státě Evropský Unie funguje firma, jako je jeho Agrofert, prosazující např. geneticky modifikovaný potraviny. Když jsem jako dítě v osmdesátejch letech pil vodu z kohoutku, nikdy bych si nepomyslel, že za dvacet let budou korporátníci typu Petera Brabecka z Nestlé tvrdit, že právo na vodu zadarmo neexistuje. A to je ten problém. Lidi si žijou ve svejch krabičkách od sirek, kde jim televize pálí podvědomí programama (teď nemluvím o televizních kanálech) a nejsou schopný se podívat na svět v širším měřítku. A tím se vracíme opět na začátek tvojí otázky.
Byl bych nerad, aby se to zvrhlo v nějakou geopolitickou diskusi, ale nedá mě to. Díky své práci se setkáváš se spoustou lidí z různých států a máš mnoho informací z první ruky, protože mluvíš s lidma, co tam žijou nebo na těch místech můžeš být. Když jsi vzpomenul multikulturní Berlín a před tím uprchlíky a českou xenofobii, jak se díváš na lidi, kteří do Evropy přicházejí z arabských zemí, případně Afriky a multikulturní vizi budoucí Evropy. Je to z tvého pohledu nějaký problém?
Vůbec ne. Vrací se nám, coby západní civilizaci, to, co jsme zaseli. Kde je jing, musí být i jang. Celou západní polokouli a části Afriky destabilizovala právě NAŠE touha po surovinách a území. Teď odmítáme zodpovědnost za životy lidí, kteří těžili naši ropu, diamanty a coltan do našich počítačů a mobilů. I nesnášenlivost a odpor vůči solidaritě s lidmi, kteří se topí ve Středozemním moři v nás probouzí média, vlastněná stejnými korporacemi, které mají ze zmíněných surovin nejvyšší zisky. Africe by se dnes dýchalo líp, kdyby ji nechaly stranou zájmu chamtivci typu Leopolda II., belgického krále. Wikipedie ti řekne, že právě Leopold II. byl “majitelem” svobodného státu Kongo. Jak může být něčím majetkem svobodný stát? Co se arabských států týče, tam budeš odborníkem ty, ale já jsem přesvědčen o tom, že tam fungují naprosto stejná schémata. Tajné služby vyzbrojí militantní skupiny negramotných jedinců, kterým někdo vyloží korán po svém a o desetiletí později je využijí k destabilizaci regionu. Stejně jako firmy patřící Rothchildům vesele obchodovaly s ropou jak pro spojence, tak s nacistickým Německem.
Tak ono je všem, kteří se trochu zajímají, celkem jasný, kde se vzali současné “problematické třetí generace arabů”, jejichž dědové do Francie nebo Británie přišli ještě za koloniální éry. O tom, kdo způsobil rozvrat Libye nebo Iráku asi nemá smysl diskutovat a asi se na tom i shodneme. Spíš mě zajímal tvůj postoj k tomu, jak by se měla Evropa chovat, případně jestli ty sám pociťuješ nějaké napětí nebo to bereš jen jako paranoidní hysterii. Případně nad tím máváš rukou s tím, že “co jsme si navařili, musíme i sníst”. Vznikají organizace typu (asi nejhlasitější) “Sharia4Belgium”, které prosazuje například nerovnoprávnost v genderových oblastech, obnovení trestů za homosexualitu, halal porážky dobytka a další podobné věci… Jak se k tomu stavíš?
Z toho je mi úzko, stejně jako z fašismu ve všech formách. Homosexualitu pokládá za hřích i většina křesťanů a jsem přesvědčenej o tom, že to není vize všech muslimů v Belgii. Mezi mými přáteli jsou muslimové, kteří jsou i vegan straight edge (to k halal porážkám). I když, ptát se mě jako vegana na tohle téma, je trochu mimo mísu. Zabití prasete, krávy nebo psa “tradiční” cestou, není ve finále v ničem shovívavější. Ondra z Two Shovels kdysi dělal civilku v organizaci na ochranu zvířat a v životě jsem neviděl krutější videa, kde se parta primitivů vyžívá v týrání zvířat, který jsou zraněný a neschopný pohybu - nebyli to muslimové.
Většina muslimů, který jsem potkal osobně např. v jihovýchodní Asii, chce JEN žít v míru. To je jako bys řekl, že všichni židi nenávidí Palestince, i když režim v Izraeli by tě o tom mohl přesvědčit. Napětí pociťuju pouze z faktu, že se lidi nesnažej pochopit navzájem a že daj na vykonstruovaný reportáže v médiích. Tenhle systém se bude dřív ohánět zbraněma než se snažit pochopit utrpení lidí, který potřebujou pomoct.
Díky za tu odpověď, pěkně řečeno. K tomu Izraeli a Palestině, pokud neznáš knihu Nebudu nenávidět, zkus se po ní podívat. Je přesně o tom. Autobiografie palestinského lékaře, kterému bomba v Gaze zabila rodinu a on stále prosazuje mírové narovnání vztahů, navíc sám v současnosti pracuje v izraelské nemocnici.
Mimochodem když jsi mluvil o současných médiích, tak jedna otázka se sama nabízí. Na jednu stranu jsou tu v dnešní době “velká média” prorostlá do politiky a byznysu, ale to bylo i za první republiky, díky internetu jsou rychle dostupná i nezávislá média a dokumenty. Co bys kromě tvého oblíbeného dokumentu „Cowspiracy“ (doufám, že jsem se trefil) doporučil, nejen jako film, ale i informační kanály, ze kterých sám čerpáš?
Každej se může dopracovat k tomu, co ho osloví nebo nasměruje směrem, kterej se mu zdá správnej. Já doporučím jen pár jmen lidí, který zasvětili svůj život hledání pravdy a pomohli mi odkrýt i svět, kterej je za zrcadlem. Těch videí je spousta. Buďte trpěliví a najděte to svoje. Alex Jones, David Icke, Aaron Russo, Jacque Fresco a spousty dalších a z knih v poslední době: Co nesmíte vědět - Michael Morris (Anchbooks), Tajné společnosti - válka svobodných zednářů - Jan Van Helsing (Anchbooks), Krvavé země - Timothy Snyder - (Paseka/Prostor), Noam Chomsky a Andre Vltchek - Západní terorismus (Broken:Books).
Jde z tvého pohledu se světovým pořádkem něco dělat? Číst, hledat a zajímat se jedna věc, ale jde v současnosti něco změnit a máš vlastně ještě energii něco dělat?
Pořád věřím tomu, že není pozdě odstavit lidi od televize, hypoték, soutěživosti, regionální pýchy a uvědomit si, že tu nejsme proto, abysme hromadili majetek a dokazovali okolí, že dosáhneme na určitou životní úroveň. Je třeba si uvědomit, že rodin, kterým patří korporace je jen pár procent. A lidí, kteří tvoří soukolí včetně represivních složek, jsou miliardy. Mnoho lidí zemřelo za pravdu a mnoho ještě zemře, ale vize budoucnosti, kde lidi zvolí kompromis v týmu místo egocentrickýho pedestalu ve mě žije a dává mi naději.
Jak moc tě v současnosti vyčerpávají otázky „proč jsi vegan“ nebo „proč jsi straight edge“ a dostáváš je ještě někdy?
Popravdě, tyhle otázky už moc nedostávám. Je mi 40 a vím, kdo jsem. Pravděpodobně jsem se dostal do bodu, kdy lidi mávnou rukou a řeknou si: “starýho psa nepředěláš.”
Možná to bude trochu osobnější, ale ono to podle mého souvisí… Přemýšlel jsi někdy ve svém věku o rodině a dětech?
Pár let zpátky jsem zaregistroval, že jsem na dítě připravenej, ale plánovaně ho nechci a moje partnerka taky ne. Ostatně, mezi dětma se pohybuju skoro pořád.
S partnerkou vlastně děláte stejnou práci, při které provázíte různé kapely na jejich turné. Člověk by řekl, že toho cestování budeš mít plný zuby, přesto jste se před pár měsíci vypravili do Kambodže. Proč právě tahle země?
Oproti mě má Jenny (moje přítelkyně) seznam destinací, který jí chyběj do mapy celýho světa. Právě teď je v Myanmaru. A mě baví Asie obecně. Chtěl jsem z určitejch duchovních pohnutek vidět Siem Reap a obecně mě fascinuje khmérská kultura a architektura. Měl jsem možnost vidět pár z posledních sedmdesáti kusů říčních delfínů, když jsme na kánojích sjížděli Mekong a to předčí jakoukoliv katedrálu v západní Evropě. A vidět asijskou formu fašismu v podobě killing fields mi jen fyzicky doplnilo biják stejnýho jména, kterej jsem viděl nesčetněkrát. Kambodža, Myanmar, Vietnam a Laos jsou určitě země, kam se chci znovu podívat.
Mě osobně při cestování baví objevovat vegetariánské variace místní kuchyně a myslím, že to máme tak trochu společné. Jak si vede khmérská, neměl jsi jako vegan problém a jde doporučit něco tradičního a veganského současně?
Striktně veganská kuchyně je v Kambodži trochu problém, ale tradiční rýžový stick s kokosem je k mání na každý ulici. V Phnom Penhu je několik vegetariánských a veganských restaurací, kam se dá zajít na delikátní večeři. Dvě restaurace vlastní nadace FRIENDS, kde pracují mladí khmérové a vydělávají si na školy. Tato nadace se zabývá i výrobou suvenýrů, sešitů, khmérských šál a pomáhá lokálním dětem, aby se naučily číst a psát místo prodávání sebe sama nebo Coca-Coly turistům. A pokud míříš k pečené tarantuli, tak tu jsem neměl.
Nemířím, to byla snad jen znouzectnost z doby Rudých khmérů, kdy třetina země vymírala hlady a s tradiční kuchyní moc společného nemá, teda alespoň myslím… Procestoval jsi toho už celkem dost, která země nebo město je z tvého pohledu nejvíce “vege friendly”? Kde sis nejvíce pochutnal?
Tarantule si svůj status vydobila a jídelníčky turistických restaurací okupuje dál. Dnes už mám svojí oblíbenou zastávku ve většině evropských měst. Rájem veganů je z mého osobního pohledu Kalifornie, Londýn, Berlín, Lipsko, skvělý burgery ve Varšavě a nejlepší veganskou restaurací všech dob je podnik, který si říká Crossroads v Los Angeles. Můj osobní favorit, kterého nepřebije NIC.
Pro mě trochu daleko, ale díky za tip. V jednom rozhovoru jsi zmínil, že, cituji “cestování diametrálně mění názor na svět, ve kterém žijeme”, kdy jsi naposledy takovou diametrální změnu prožil a změnila třeba právě Kambodža tvůj pohled na svět?
Určitě! V Kambodži, daleko od velkých metropolí pod oblohou, kde vidíš všechny hvězdy, si uvědomíš, že i bez virtuálních realit, s jedním trikem a párem bot, můžeš žít kvalitní život, ve kterém tě formují opravdové emoce. Nevidíš sice za zdi příbytků lidí a to, co mají k večeři, ale cítíš, že žijí naplno. Ne tak rychle jako my, ale o to víc! Je to stejný pocit jako když se zastavíš, uděláš si čas a zkusíš dýchat břichem. Ne jen horní částí plic, jak jsme zvyklí, ale opravdu se nadechnout a cítit energii v sobě a okolo sebe. Žádný drahý auto ti nevžene slzy do očí tak, jako vymírající druh delfína, kterej brázdí Mekong, a nepřipouští si, tak jako většina lidí, že jeden den bude pro jeho rasu ten poslední.
Už jsem zmínil, že díky tomu, co děláš, jsi často na cestách. Přítelkyně žije v Americe. V tom samém rozhovoru, který jsem citoval před chvilkou od tebe zaznělo i to, že komfort domova je jen iluze. Je pro tebe úplně nepodstatné se někde cítit “doma” a máš to místo vlastně někde?
Zrovna včera jsem se na tohle téma bavil s Ondrou Benešem z Two Shovels Events a shodli jsme se, že Praha je naše město. Neměnil bych ho za jiný, i když tu mám jen postel a desky.
Teď ani nevím, proč se mi vybavil Vladimír 518 a jeho klip "Planeta Praha". Vlastně v novém klipu PSH jsi také k vidění, jak jste se k sobě s Vladimírem dostali, jsou kořeny toho někde v jeho squatové minulosti?
Haha, s Vladimírem se známe přes Kubu Stýbla z Analog Bros studia. Není v tom nic víc, než že PSH sháněli různý typy lidí ze subkultur do klipu a my tam neděláme nic jinýho, než že rozbíjíme desky, který neprodáme. Žádný divadlo:).
Na Ladronce, v době kdy tam Vladimír bydlel, jste se nikdy nesetkali? Nebo z doby před tím, kdy ještě vydával metalové fanziny? S metalem jste vlastně začínali v podobné době…
Úplně jsme se v tý době míjeli.
Na jednu věc k tvé práci se prostě musím zeptat…. nejednou si po Evropě vozil RUSSIAN CIRCLES, jedna z mých nejoblíbenějších skladeb od nich je Mladek. Chápu, že je to otázka spíš na ně, ale předpokládám, že i ty budeš znát příběh té písničky… O čem je? Věděl jsi o ní před tím, než vyšla na albu “Empros”?
Mike Sullivan mi jednou pouštěl novej track, kterej se měl jmenovat Tomáš a ptal se mě, jak se to píše. Pak si ale uvědomil, že Tomáš je docela frekventovaný jméno a ptal se mě na čárku nad Mládek. Myslel jsem, že si dělá legraci a pak vyšel Empros. Celá strana A je vlastně jejich evropský uvíznutí. Bylo to těsně po výbuchu islandský sopky, kdy aerolinky zrušily většinu letů a Russian Circles zůstali uvězněný po koncertě v Aténách v hotelu na pokoji 309, v momentě, kdy v ulicích hořely auta a Atéňané rozbíjeli bankomaty. Mládek byl na tom turné před odletem do Řecka a letiště Schiphol u Amsterdamu byl další zásek na 3 dny, než se obnovil letecký provoz. O čem je song Mládek, ti bude muset prozradit tvoje představivost.
Vraťme se ještě na moment k tvým kapelám. Dodnes mě mrzí, že jsem živě nikdy neviděl INTRIKÁNA, kde je mu vlastně konec?
U Intrikána nikdy nevíš. Je to přeci INTRIKÁN. Rozhodně můžu říct, že není mrtvej. Jen není vidět.
Tak to jsem hned klidnější. Vrátil ses nedávno i s FLOWERS FOR WHORES opět v pětičlenné sestavě, co chystáte nového a proč opět dvoukytarová sestava?
FFW jsou čtyři starý, strhaný chlapi a jeden mladej - hyperaktivní bubeník. 15.6. hrajeme po boku Darkest Hour v Praze ve Futuru. Pak složíme tak 6-8 songů a natočíme v Bratislavě novou desku. Respektive, první velkou desku za posledních 10 let. Alexe, našeho druhýho kytaristu, známe léta a zapadlo to do sebe jak Lego. Je z Košic, stejně jako Marián, bubeník, a tak se nám vyrovnaly síly. Nedokážu vysvětlit proč. Řídili jsme se pocitama a takhle nám to dávalo smysl.
V době pauzy jsi přehodnotil svůj postoj k tomu, jak chceš kapelu “dělat”, pokud jde použít to slovo (myslím tím nehrotit koncerty, turné, desky apod). Co se zlomilo a jak jsi došel k dnešnímu stavu?
Nemyslím, že zlomilo je správný slovo. Odpočinuli jsme si od sebe a pak se posadili a vyříkali si, co chceme a co ne. Repelent SS je v jistým ohledu aktivnější kapela než FFW, ale je to čistá zábava bez autocenzury. FFW chci - za sebe - koncipovat nebo udržet jako seriózní kapelu, která má postoj a potenciál naservírovat tomu, koho to zajímá, svoje názory. A jelikož už nejsme tak aktivní v ježdění koncertů, bude deska v češtině.
Tak to se těším. Chýlíme se ke konci. Je ještě něco, k čemu jsme se nedostali a mělo by to zaznít?
Jeden každej z nás má v sobě obrovskej potenciál dělat věci, který nás naplňujou a bavěj. Pracujme na sobě a nenechávejme se strhnout strachem z věcí, který mnohdy existujou jen ve zprávách na televizní obrazovce. Pokud potřebujete pomoc, zastavte se, zbavte se stresu. Jsou okolo nás lidi, který dokážou pomoct a nasměrovat vás směrem, po kterým vnitřně toužíte. Pokud ale chcete ztrácet čas po hospodách, obviňovat ze svejch problémů svoje okolí a bejt jenom pasivníma konzumentama, pak jako bych nic neřekl.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.