Snad jen velmi stručně, pomineme-li fakt, že album je naprosto skvělé, lze mu hnidopyišsky vytknout snad jen jedno, a to je ZVUK KYTAR. Ano, vím, že Marigold kytary kromobyčejně chválí, nicméně já coby ex-klasický kytarista jsem na zvuk kytary trošku citlivý a i když nevylučuji, že cemballovo-mandolínovo-balalajkový zvuk je záměrem. mé srdce by zaplesalo nad troškou kytarovosti.
Musím ale znovu zdůraznit, že 12:5 zaslouží devítku jak vyšitou.
Povšiml jsem si krátké debaty nad durovou variantou "Ashes". Mně se to líbí, nejvíce mě na tom baví okamžik, kdy Danny zpívá a je slyšet, jak křiví pusu, když se usmívá do pobaveného případně překvapeného publika. To je pěkné..