Je mi líto, ale poslouchali jsme vůbec stejné album? Nevím jak moc má autor naposlouchané NILE (osobně jejich tvorbu opravdu žeru), ale tohle album mě vyloženě zklamalo. Proč? Když si poslechnete pozorně všechny desky postupně, každé album ztím přineslo něco nového - od zvuku po postupy - Ithyphallic bohužel nového nenabízí nic. Naopak, nenašel jsem snad jediný riff, který by už v tvorbě NILE nezazněl a bohužel v drtivé většině případů v lepším podání. Mám z toho pocit jakoby kluci museli narychlo vydat fošnu pod novým labelem, ale nápady prostě neměli. Nezachrání to ani excelentní George Kollias. Další kapitola je zvuk - příjde mi až nepřirozeně precizní, umělý, uhlazený. Srovnejte s Annihilatoion - zabijácky tvrdý, ale čitelný, z rytmičáku sálá dřevo..ale přitom tam nechybí určitá živelnost, které mi na novince prostě není. A co ty vokály? Že je Dalas dobrý voklista? Ano, je, ale je to šíleně monotóní. Sanders tam hrozně chybí, nový basmajstr zařve snad 2x za 45 minut a to je v podání NILE, kde vokální pestrost byla charakteristickým znakem kapely, dost špatné. Není to špatné album, ale na NILE je to špatné. Opakování sama sebe. Ale nadruhou stranu - po dvou skvostech a vrcholných albech žánru těžko čekat i třetí :)