THE LUCIFER PRINCIPLE: Viděl jsem jen asi 3 skladby a souhlasim s RIPem. Kontrabas je tam jen pro vizuální show a krom toho se na pódiu vlastně nic nedělo (ani hudebně).
WAR FROM A HARLOTS MOUTH: Vůbec jsem nevěděl, o co jde a milé překvapení. Vydržel jsem do konce a vůbec se nenudil. Doma si to nepustim, ale živě mě to bavilo (dost možná je to tím, že coreová masáž byla teprv před náma a ještě jsem tím nebyl přesycen).
SADUS: Kapela SADUS dokazuje, že existuje dobrý důvod, proč je old-school OLD-schoolem. Křečovité vystoupení se zoufale špatným (suchým, měkkým, slabým) zvukem bez charismatu, bez šťávy, bez energie. Jo, jedna píseň mě vlastně bavila.
ORPHANED LAND: Mile překvapili. Oproti nevýraznému vystoupení v roce 2006 zlepšení o minimálně 300%. Všechno šlapalo, jak mělo, rozhodně (pro mne) vrchol prvního dne. Nové skladby vyzněly trochu nevýrazně oproti peckám z "Mabool", ale to může bejt taky tím, jak máme všichni ten "Mabool" pěkně naposlouchaný, že? :)
TURISAS: Šel jsem na to s tím, že se zasmějem na nějakou veselou pakárnou a přesně to se zadařilo. Když to člověk nebere vážně, skvěle se baví. Trochu jsem se bál, že to budou vychlastaný hlavy, co předvedou totální průser, ale všechno bylo v pořádku včetně zvuku. Z mojí strany spokojenost, komediální vsuvka se vydařila.
MITHRAS: Šel jsem se podívat jen na kousek a zase jsem odešel. Oceňuje experimentální hrátky s melodiemi a (dis)harmoniemi, oceňuji originální vyznění, ale na mě to prostě zoufale nefungovalo. Rozsypané bramboroidní bicí se zvukem o síle cvakání nehtů o stůl, do toho (bohužel) dost výrazná basa, která svým bigbítovým pojetím vše srážela pod zem a nad tím vším vynikající zajímavá kytara. Dohramy to znělo jako tři lidi, kteří absolutně netáhnou za jeden provaz a každej si na svym písečku hrabe co umí, jak umí. Jak řikám, oceňuji originální vyznění, ale metalová kapela, která postrádá rytmickou sekci, u mě prostě moc nefunguje.
CYNIC: ...mi bylo hrozně líto. Občas haprující hlasitost té či oné kytary by ještě takové neštěstí nebylo, ale zpěv, který průběžně mizel a s hlasitým lupnutím (které vždy nepříjemně bodlo do uší) se zas zničehonic vracel, to byla skutečná tragédie. Rád slyším/čtu, že lidi si jejich set i tak užili. Také jsem rád sledoval, jak se ctí kapela se všemi problémy bojuje. Škoda, mohlo to být určitě skvělé.