No pochopitelně, tak když nám bylo šestnáct, tak jsme se někde vožrali a cestou domu vyřvávali lidem do oken:
Go assassin, fight assassin
Kill assassin, the life assassin
To si pamatuju, to je jasný.
Jenom nerozumim jedný věci, jakože do tý mi nic neni, takže to neberte tak, že musim za každou cenu do něčeho rejt, zkrátka jí jenom nerozumim. Nechápu, proč se na tohle plejtvá časem. Na Assassin jsme v osmdesátých (taky) ujížděli, fajn, nahráli jedno dužnatý album, který, když už nic jinýho, bylo sympaticky neurvalý. A uhlazenější druhý, kde kapela nakročila do šedi. The Club stojí za starou pyču. A tohle jakbysmet. Je hvězda kapely s takovou historií až tak jasná, že ta námaha má smysl?
– dobře, přečtu si tady recenze na kapely dobrý i míň dobrý, kdejaký harampádí, taky na všelijaký alternativy, extrémy, anety langerový, chápu, neřeknu ani popel, to všechno sem patří a činí to web bohatším, redakce ví, co dělá. Na druhou stranu třeba vloni vyšly zajímavý věci od kapel, který jsou letitý a zavedený (byť dávno za zenitem): co třeba namátkou The Cold, Wanderer On The Edge Of Time... ok, metalovej svět tyhle starý smečky na hlavu neotočí, ani nejsou trendy. Ale v žánru sehrály svou roli serióznějším způsobem, než Assassin, taky váhová kategorie je vyšší, pořád jejich jmenovky jsou něčim víc, než šedivym prd.