Standardní mustr posledních dvou-tří desek: Riffy, tradičně skvělá řezničina, kterou umocňuje celá rytmika (na nové desce mi docela vadí syntetický a předimenzovaný zvuk bicích, záměru bylo dosaženo, zvuk jakože fakt zabíjí). K tomu podmazy. Bohužel, skvělý Allen tentokrát nemá dost často co zpívat. Jo, je tam několik skvělých skladeb, jsou tam výborné momenty, ale tentokrát na ně musím čekat. Při poslechu zlomové V jsem byl u vytržení, proud skvělých nápadů a gradací se jen valil, nebyla zde účelová tvrdost (nebyla potřeba), jen lehkost a krása. První čtyči alba nezmińuju vůbec, to byla jiná kapela:). Album budu ještě poslouchat-třeba se mi ještě rozsvítí.