Zkuste dát CD trochu šanci, možná uvidíte, že ne vždy je nejlepší dát na první poslech. Některé rify(postupem času celé sklady) jsou úplně hypnotické, až nutí posluchače poslouchat stále dokola.
Nemůžu si pomoc, ale nevím kdy naposled mě Metallica takto bavila.
Na první poslech je nahrávka dost neuchopitelná, ale na další se člověk přistihne, jak si klepe do rytmu, a říká si, tak tohle je dobrý(Iced Honey, Frustration, Dragon), těší se na některé pasáže (v Junior Dad, Frustration), a když to celé skončí, musí si to pusti znovu.