Kytaristu jde vyměnit, místama se to pozná. Bubeníka lze vyměnit, to pozná jen někdo. O base ani nemluvě. Ale když zpěvák otevře hubu (a Timo jí má jak vrata), tak je to jak otisk prstu. Stejně jako Tolkkiho autorský rukopis. S jeho odchodem se dá smířit, ale Stratovarius = barva, výraz a energetičnost Kotipelta. Nakonec kašlu na intonaci, kašlu na výšky, ale ať tenhle Fin vydrží, co to půjde.