VLOŽIT DISKUSNÍ PŘÍSPĚVEK

A mimochodem, Don't Break the Oath jsem vyhrabal nedávno a v autě si pouštěl na plný pecky... co k tomu dodat. Je to starý a potažený pavučinou durch, ale je to neuvěřitelná věc. Pořád.

Jo. S věkem jdou jasně s hlasem dolů, KD je dobrým příkladem.

Pokud jde o KD, já začínal právě na starejch MF. - a myslim, že právě Don't Break the Oath (a Melissa, dostal jsem se k nim v tomhle pořadí) jsou absolutně zásadními alby. Upřímně jsem z toho tenkrát byl hotovej, vůbec jsem nechápal, že něco takovýho taky může bejt. Jako KD potom taky hodně jo, já ho mam rád dodnes. Ale on je takovej přijatelnější pro širší publikum už, vlastně se všim. Počátky s MF byly absolutně převratný a revoluční. (později se pod značkou MF objevily další fajn desky, ale nikdy to nebylo to, jako ty původní dvě).

oprava: mimo mísu. :-)

Hlasově to šlo dolu, ale neni to případ jen jedné kapely. Většina zpěváků je po čtyřicítce z hlasem OUT - týka se to zrovna třeba Kinga Diamonda, jehož výkon z Conspiracy už od MF In The Shadows nedává a rok co rok se to zhoršuje...občas už jenom tak skuhrá a nebo naopak vyletí s ječákem uplně mimo mísi. :-) Dickinson je taky horší než býval v osmdesátkách, tak jde postupně dolu...i Hetfield logicky.

Boze ked sa ku mne v roku 87 dostala nahravka King Diamond Abigail ,isiel som do uplne kolien.
Vtedy zrovna ma zacinali bavit horrory (prvy rok na strednej) ,knihy od Stephena Kinga a tento koncepcny pribeh bol na tu dobu nieco nadherne. A okrem toho ja sice comeback Destruction vcelku vitam a,el uz to nie je co byvalo a Schmier obcas jačí jak ten Pévé a to sa mi vobec nepaci :)

No, vďaka za poklonu, Viki, no v tej dobe som isto fajnšmekrom nebol (a neviem, či som ním dnes)... To som v r. 89 začínal silno fičať na hradcore a prvých death-veciach + "Scum", "Reek of putrefaction" a podobných chuťovečkách... Kinga a jeho diela som mal len ako mlsku popri tých bordeloch...:-))

Ale hoši taki fajsmekri jako vy ste to mali vediet nic v zlom :)
Chapem ze az comeback album 1993 Mercyful Fate in the Shadows to zase riadne pripomenul a mozno predtym rok vydana vyberovka.Pamatam jak v Rock Harde boli z toho posrati ,comeback roku :) to bolo ale uz asi davno :)

V době rozmachu KING DIAMOND neměl nikdo v mém okolí potřebu mluvit o MF. Když jsem se po třech letech sledování metalu o nich dozvěděl, myslel jsem, že jde o nějakou bezvýznamnou kapelu, kde King začínal, která zanechala nějaká obskurní dema nebo MOŽNÁ i nějaké to album, o kterém už nikdo neví. A to že to přehouplo - byla už devadesátá léta a furt MF nic...nic.

No do r.1989 som teda vôbec netušil, že existuje nejaký Mercyful Fate... K nim som sa dostal až cez King Diamond... Že "Dont break the oath" je šupa, nikto isto nepochybuje... Myslím že ani samotní Mercyful Fate ho dodnes neprekonali...

Vy ste nevedeli ,ze existuje nejaky Mercyful Fate? Ved dont break the oath ja osobne povazujem za jednu z najvydarenejsich dosiek v historii metalu.Vyrastal som na tom ,brat mal original LP a ta kresba na obale hroziaceho diablika bola uplne cool,proste strasna jeba. :)

Skvelá správa!!! Tak si teda počkám a medzitým prelúskam ešte všetko, čo som za ten rok, odkedy som sem prvýkrát zavítal, nestihol...

Tak Mercyful fate som tiež objavil až dodatočne... Ono to v tej dobe ešte holt nebolo všetko prepletené nejakou sieťou, kde takmer všetko zistíš behom okamihu....

THRASH seriál bude, už je soupiska připravená, ale je to spíš orientováno na USA (dost do power metalu). Z toho co si zmínil bych byl časem schopen napsat určitě ty druhé ASSASSIN (už jsem o tom uvažoval), ale letos to nebude.

Zajímavé je, že jsem asi až do roku 92´vůbec nevěděl o existenci nějakých MERCYFUL FATE. Vůbec jsem nevěděl, že King dřív hrál i nějaké jiné kapele než KING DIAMOND...prostě ten jeho fenomén byl tak velkej, že se tenkrát o MF vůbec nikdo (at už ze známých nebo v dosažitelných tiskovinách) ani slůvkem nezmínil. Takže nebyla šance zjistit, že tahle v 85´roce rozpadlá kapela byla taky celkem významná.

Pekné... Tiež som začal s THEM...Najskôr som tomu nemohol prísť na chuť, ale keď som prišiel, už som sa toho nezbavil... Plne sopm prepadol jeho kúzlu... :-))))
Inak, keď sme tu rozprúdili debatu okolo stariniek german-thrash-scény... je pravdepodobné, že sa tu niekedy objaví pokračovanie thrash-seriálu s recenziami na albumy napr. Living Death, Mekong Delta, Coroner, Assassin (Interstella..), Darkness, Anacrusis a pod.?

Tak já ještě odpovím k tomu Kingovi Diamondovi (také velká věc)...poprvé THEM ve čtrnácti, tak nějak před půlnocí po tmě v posteli (před spaním) pěkně do sluchátek z walkmana. To byl děs, ...čirá hrůza, ale ke konci už jsem klimbal a najednou ten telefonát od NICH...já myslel že se strachy poseru, protože jsem myslel, že to mluví někdo schovanej v pokojíku.

:-)))))))))))))))))))))))))))))))))))

Tak Helloween prvé 2 albumy sme tiež často prehrávali... stará klasika, skôr Keeper 2ka ma už nejak nebrala - dnes rád vypočujem aj to, ale čo totálne môžem celé tie roky až dodnes, to sú veci od King Diamond (plus Mercyful Fate samozrejme)....

Running Wild - Death Or Glory 89´byl dlouho můj absolutně nejoblíbenější album.:) Pak Keepery a věci od Schmierovců. Walls Of Jericho jsem měl také hodně rád, ale bylo to album, kterého jsem se (díky Hansenovu vokálu) i celkem bál. :-)))) Vánice jak prase.

Uff... a zabudol som na Assassin a Testament... plus samozrejme Iron Maiden, Accept a Running Wild v začiatkoch... A neskôr prišli divočiny typu Anthrax, M.O.D., S.O.D., D.R.I., Crumbsuckers a potom sa nabalili prvé death-kapely a už to so mnou fičalo priamo do pekiel...:-))

Zvláštní, že v úplných počátcích poslouchání metalu jsem trpěl hlavně na Němce (Helloween, Running Wild, Kreator, Destruction - jasní semifinalisté ...škoda že Running W. tak okolo 94´roku vyčpěli a stali se karikaturou) ...k tomu samozřejmě velká thrashová čtyřka a plno spřízněných jmen okolo...