INSECT ARK - Raw Blood Singing
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Label: De Ligma Records
Vydáno: Pátek, 2. června 2023
Délka: 51:45
1. The Drought, 2. The Fox and the Bird, 3. The Raccoon (and the Myth), 4. The Journey, 5. The Snake, 6. The Nightmare, 7. The Falcon, 8. The Dream, 9. The Bear, 10. The Crocodile, 11. The Bird, 12. The Mountain, 13. The Rain
1. The Drought
2. The Fox and the Bird
3. The Raccoon (and the Myth)
4. The Journey
5. The Snake
6. The Nightmare
7. The Falcon
8. The Dream
9. The Bear
10. The Crocodile
11. The Bird
12. The Mountain
13. The Rain
Zajímavá rocková skupina s charismatickou zpěvačkou, u nichž se potkala snad až přehnaná pestrost. Uvolněné balady, akustická hravost, ale též až orchestrální poprocková hitovost v kombinaci se silovou prog kytarovou dravostí a dokonce až djentovou divokostí. Bohatý zážitek, kde nuda nebo jednotvárnost rozhodně nehrozí. ... ČÍST CELOU RECENZI
Zajímavá rocková skupina s charismatickou zpěvačkou a snad až přehnanou pestrostí. Uvolněné balady, akustická hravost, ale též až orchestrální poprocková hitovost v kombinaci s prog kytarovou dravostí a dokonce až djentovou divokostí. Pestrý zážitek, kde nuda rozhodně nehrozí.
-bez slovního hodnocení-
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Odporně chutná lahůdka ukuchtěná z nekompromisně kvalitních surovin. Je to "jen" svérázný old school death metal anebo moderní verze extrémních forem metalové muziky? Možná oboje,ale rozhodně unikátní záležitost pro hledače v okrajových hudebních sférách.
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.