OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Label: Nuclear Blast
Vydáno: Pátek, 3. listopadu 2023
Délka: 41:24
1. Hymns From The Apocrypha, 2. Perpetual Deception, 3. Dim Veil Of Obscurity, 4. Immortal Execration, 5. Seraphim Enslavement, 6. Descendants, 7. Embrace The Suffering, 8. Delusions Of Mortality, 9. Ignorant Deprivation
1. Hymns From The Apocrypha
2. Perpetual Deception
3. Dim Veil Of Obscurity
4. Immortal Execration
5. Seraphim Enslavement
6. Descendants
7. Embrace The Suffering
8. Delusions Of Mortality
9. Ignorant Deprivation
Ak hľadať nejaké negatívum, tak asi len to, že na hypotetický nový album DISGORGE sa asi triasť nemusíme. Ale nemusí nám ani byť celkom smutno za Frankom, pripomenie sa nám v záverečnej znovu nahranej „Ignorant Deprivation“, ktorú si pamätáme z „Breeding The Spawn“. Za mňa vydarený úvod do novej éry. ... ČÍST CELOU RECENZI
To je furt Frank sem, Frank tam. Toto je prostě výborné a basta. I když bych si tam možná dokázal představit variabilnějšího vokalistu. Místo toho... Jak se vlastně jmenoval? Jo, místo Franka! Ale to by možná narušilo ten Suffo feeling. Tak kašlejme na spekulace a poslouchejme. Hlavně "Seraphim Enslavement", jak velmi správně podotkl Reaper!
Jak to půjde SUFFOCATION bez Franka? Jen těžko se dalo čekat, že kapela s takovým renomé najednou půjde s formou dolů (kor když víme, co nová posila za mikrofonem, Ricky Myers, dokáže). Samozřejmě se hraje první liga a jako vždy na samé špici tabulky. Nová deska mě baví ještě o kousek více než ta minulá, hlavně díky kouskům jako jsou "Perpetual Deception" nebo živelná, nervní "Seraphim Enslavement". Skvělá sbírka s tradiční pečetí kvality, tady skutečně není třeba přivírat oči a z úcty k legendě volit nějaká přehnaně neutrální hodnocení.
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.