OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Label: Dark Essence Records
Vydáno: Pátek, 26. ledna 2024
Délka: 48:17
1. Coming From The Dark, 2. On Guard, 3. Master Tongue, 4. The Head That Wears The Crown, 5. Cold Hard Rain, 6. Unity, 7. Towers [video], 8. Here And Now, 9. Things I'll Never Do, 10. Long Road
1. Coming From The Dark
2. On Guard
3. Master Tongue
4. The Head That Wears The Crown
5. Cold Hard Rain
6. Unity
7. Towers [video]
8. Here And Now
9. Things I'll Never Do
10. Long Road
Standardně dobrá deska MADDER MORTEM. Což vlastně obecně znamená, že je to velmi dobrá deska. ... ČÍST CELOU RECENZI
Emka miluju už skoro čtvrtstoletí a vlastně až teď si uvědomuju, jak jsou staří. A to je v kontrastu s tím, jak energickou a svěží muziku (písně!) stále tvoří. O letošní desce jeden nejmenovaný kolega rouhavě prohlásil, že je nudná. Hned jsem mu chtěl liščit, ale v podstatě ho chápu (a taky byl mimo fyzický dosah, což ho zachránilo). Zvolnění je občas patrné a občasné lehké bezcílné djentování pozornost ukolébá.
Zajímavým zvykem MM je nasadit v úvodu většiny desek největší bombu. A zase. "Coming From The Dark"! S Noisym vypichuji samozřejmě "Towers" a "Unity". Naopak třeba "Cold Hard Rain" či "Here And Now" vnímám jako příčinu zmínky o nudě (jenže na konci druhé uvedené Agnete vypálí další své vrcholné číslo a nuda je fuč). Ale to už záleží na posluchačově rozpoložení a hlavně, zda je již dávno naočkován staršími alby, které nedovolí povolit pozornost od první do poslední vteřiny (vše rozpětí let 2002-2016).
Když je milujete, není co řešit. Pod osm vyloučeno.
Tak som si do pomyselného zápisníčka poznačil prvý naozaj skvelý album v tomto roku. Takzvaný výročný, rebríčkový. Energický škandinávsky sever, podmanivý bluesový americký juh a nad tým všetkým Agnete s jej úžasným hlasom. Veľká spokojnosť s takýmto začiatkom metalového roka 2024.
Když jsem před téměř dvaceti lety udělil desce "Deadlands" absolutorium, tedy 10/10, bylo to po důkladném vychutnávání si tohoto díla. A i dnes si za tímto hodnocením stojím, možná trochu i z nostalgie, ale je to zkrátka dílo, které přesně sedlo do mého tehdejšího vkusu, a vyhovuje mi i dnes. MADDER MORTEM prostě měli a stále mají velmi specifický rukopis, jejich hudba je nezaměnitelná v hudební kompozici i provedení, ale hlavně po emotivní stránce, kterou umocňuje charismatický vokál paní Agnete. Aktuální "Old Eyes, New Heart" je albem pestrým, možná až překvapivě často plujícím v klidnějších vodách, kde síla typicky důrazných postupů známých z minulosti tolik neburcuje posluchačovu pozornost. Ale i zde MADDER MORTEM dokazují svou šikovnost a schopnost tvořit emotivní songy. Přesto zde stoupá do popředí singl "Towers", který svým drivem a silnou melodickou linkou atakuje to nejlepší, co kdy Norové stvořili. Hitovka jako hrom. A vyzdvihnout si dovolím třeba i těkavě nervní "Master Tongue" či v první půli něžně rozvolněnou "Cold Hard Rain", která představuje onu novější vyklidněnou tvář skupiny. Slabší okamžiky se bohužel také najdou, ale i tak jde minimálně o lepší standard, což je pro mě v případě MADDER MORTEM víc než dost. Mám pro ně prostě slabost.
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.