Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Label: Real World
Vydáno: Pátek, 1. prosince 2023
Délka: 137:33
1. Panopticom - Bright Side Mix, 2. The Court - Bright-Side Mix, 3. Playing For Time - Bright-Side Mix, 4. i/o - Bright-Side Mix, 5. Four Kinds of Horses - Bright-Side Mix, 6. Road to Joy - Bright-Side Mix, 7. So Much - Bright-Side Mix, 8. Olive Tree - Bright-Side Mix, 9. Love Can Heal - Bright-Side Mix, 10. This Is Home - Bright-Side Mix, 11. And Still - Bright-Side Mix, 12. Live and Let Live - Bright-Side Mix
1. Panopticom - Bright Side Mix
2. The Court - Bright-Side Mix
3. Playing For Time - Bright-Side Mix
4. i/o - Bright-Side Mix
5. Four Kinds of Horses - Bright-Side Mix
6. Road to Joy - Bright-Side Mix
7. So Much - Bright-Side Mix
8. Olive Tree - Bright-Side Mix
9. Love Can Heal - Bright-Side Mix
10. This Is Home - Bright-Side Mix
11. And Still - Bright-Side Mix
12. Live and Let Live - Bright-Side Mix
13. Panopticom - Dark-Side Mix, 14. The Court - Dark-Side Mix, 15. Playing For Time - Dark-Side Mix, 16. i/o - Dark-Side Mix, 17. Four Kinds of Horses - Dark-Side Mix, 18. Road to Joy - Dark-Side Mix, 19. So Much - Dark-Side Mix, 20. Olive Tree - Dark-Side Mix, 21. Love Can Heal - Dark-Side Mix, 22. This Is Home - Dark-Side Mix, 23. And Still - Dark-Side Mix, 24. Live and Let Live - Dark-Side Mix
13. Panopticom - Dark-Side Mix
14. The Court - Dark-Side Mix
15. Playing For Time - Dark-Side Mix
16. i/o - Dark-Side Mix
17. Four Kinds of Horses - Dark-Side Mix
18. Road to Joy - Dark-Side Mix
19. So Much - Dark-Side Mix
20. Olive Tree - Dark-Side Mix
21. Love Can Heal - Dark-Side Mix
22. This Is Home - Dark-Side Mix
23. And Still - Dark-Side Mix
24. Live and Let Live - Dark-Side Mix
Je to úplne posledný album THE CURE? Dôstojnejší odchod si neviem predstaviť. Spočiatku nenápadný album si ma postupne omotal melancholickou atmosférou. Hustý oblak hmly, z ktorej sa mi nechce hľadať cestu von. ,,Disintegration" pre toto desaťročie.
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
