INSECT ARK - Raw Blood Singing
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Label: Rude Records Equal Vision
Vydáno: Pátek, 15. března 2024
Délka: 65:01
1. 8 Gates Of Pleasure, 2. Arrival, 3. Rose Wire, 4. Karma Wheel [video], 5. Love In A Liminal Space, 6. Bound To You, 7. Séance feat. Justin Chancellor, 8. Plague Dancer, 9. Aska feat. Author & Punisher, 10. Glitching Prisms feat. Brandon Boyd [video], 11. Desire To Feel Nothing, 12. Crystal X, 13. Slow Dose feat. Anthony Green, 14. Phoenix V Invocation
1. 8 Gates Of Pleasure
2. Arrival
3. Rose Wire
4. Karma Wheel [video]
5. Love In A Liminal Space
6. Bound To You
7. Séance feat. Justin Chancellor
8. Plague Dancer
9. Aska feat. Author & Punisher
10. Glitching Prisms feat. Brandon Boyd [video]
11. Desire To Feel Nothing
12. Crystal X
13. Slow Dose feat. Anthony Green
14. Phoenix V Invocation
Zkompletované dílo plně souznící s dříve zveřejněnou první částí. Překvapení již moc není, ale o to silnější je tahle deska ve své kompaktnosti i pestrosti instrumentálních kreací, které NIGHT VERSES vyšívají s absolutní suverenitou. ... ČÍST CELOU RECENZI
Nej. skladba Arrival.
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Odporně chutná lahůdka ukuchtěná z nekompromisně kvalitních surovin. Je to "jen" svérázný old school death metal anebo moderní verze extrémních forem metalové muziky? Možná oboje,ale rozhodně unikátní záležitost pro hledače v okrajových hudebních sférách.
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.