OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Label: Deathwish Inc.
Vydáno: Pátek, 29. března 2024
Délka: 40:42
Emoce a intenzita. Kvalitní instrumentace a zdařilé motivy. Emotivně pojaté hardcore od FRAIL BODY prostě baví a dokazuje, že tato muzika zdaleka neřekla poslední slovo. ... ČÍST CELOU RECENZI
Skvělý poměr epické emařiny, jenž si dává na čas s epileptickými výbuchy, které mají potřebný tlak. Zvukově jsou celkem netradičně vytažené bící a hlavně zbustrovaná basa, která má velmi často poměrně dominantní postavení a to i v motivech, jaké hraje. Zpěv je svým způsobem zatlačený poměrně dost do pozadí, ale nahrávce tento přístup dává celkem originální tvář. Za tu celkem krátkou existenci se FRAIL BODY povedlo naučit se velmi přirozeně střídat vyhrocené polohy s odlehčenějšími postrockovými plochami, které dostatečně rozvíjí instrumentální motivy. V rámci žánru po všech stránkách dotažená deska s mnoha nádhernými hudebními místy.
Druhé album FRAIL BODY je pořádně vyhrocená jízda, místy až děsivě intenzivní, chvílemi i odlehčenější, ale když alespoň nervní. Vřeštící vokál na hranici sonické pohromy, kytarové stěny dusivě hučící i řvoucí jako napínaný rezavý drát. Navíc pestré a proměnlivé, různá tempa a intenzity. Tohle album prostě dává.
Už minulá deska byla intenzivní nálož. Tady to kluci posunuli ještě o level výš, skoro až do emoviolence
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.