INSECT ARK - Raw Blood Singing
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Label: Steamhammer
Vydáno: Pátek, 6. října 2023
Délka: 41:49
1. The Descent, 2. State Of Emergency, 3. Breaking Point, 4. Non-Existence, 5. Light Turns Black, 6. Who Told Me, 7. Obeisance, 8. Disconnected, 9. Compliant, 10. Back (NYC), 11. Working Man [video]
1. The Descent
2. State Of Emergency
3. Breaking Point
4. Non-Existence
5. Light Turns Black
6. Who Told Me
7. Obeisance
8. Disconnected
9. Compliant
10. Back (NYC)
11. Working Man [video]
Vlastně typické album PRONG. Ostřejší skladby jsou občas naředěny rockovějšími kousky a to vše v patřičně našlapaném i hitovém balení. Víc opravdu nepotřebuji! ... ČÍST CELOU RECENZI
PRONG jsem tak trochu ztratil z dohledu někdy po albu "Rude Awakening" (1996), ale nikdy to nebyla ztráta definitivní, jak mi napovídá i má paměť, šeptající cosi o nezanedbatelných kvalitách alba "Carved Into Stone" (2012) a bezvadném vystoupení kapely na Brutal Assaultu v roce 2017. Novinka "State Of Emergency" je pak v tomhle směru jako příjemný budíček: album je plné života, šťavnaté a představuje klasický heavy/thrash/core PRONG v neoddiskutovatelné formě. Není čas se nudit, riffy to řežou přímo exkluzivně, melodie jakbysmet (tady kraluje krásná zpověď o covidové izolaci "Disconnected") a Tommy Victor zní jako v nejlepších létech. Jsem vážně nadšen!
Nemůžu si pomoct, chytlavost State Of Emergency je velká. To album mě snad ani po stém poslechu nepřestává bavit. Prong prostě pořád umí.
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Odporně chutná lahůdka ukuchtěná z nekompromisně kvalitních surovin. Je to "jen" svérázný old school death metal anebo moderní verze extrémních forem metalové muziky? Možná oboje,ale rozhodně unikátní záležitost pro hledače v okrajových hudebních sférách.
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.