OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Label: WILLOWTIP INC. (WTP)
Vydáno: Pátek, 19. července 2024
Délka: 35:32
1. Primaeval Sacrifice, 2. Serpent Slayer, 3. Moon Vessel, 4. Eternal Return, 5. Light Runs Through Light, 6. Perennial Incantation, 7. King in the Mountain
1. Primaeval Sacrifice
2. Serpent Slayer
3. Moon Vessel
4. Eternal Return
5. Light Runs Through Light
6. Perennial Incantation
7. King in the Mountain
Kolekce světové úrovně, co se blackened/technical death metalu týče. CEREMONY OF SILENCE se opět vytáhli a nahráli desku, která se naprosto vymyká jakýmkoli standardům v rámci CZ/SK scény. Vynikající práce a pro mě osobně už teď jistý člen top ten 2024. ... ČÍST CELOU RECENZI
Já bych ke v recenzi zmiňovaným inspiračním vzorům ještě přidal i přirovnání k australským DÉPARTE, kteří na svém prozatím jediném albu "Failure, Subside" nabízí podobný zvuk i blackující feeling. Slováci však více v nejlepším slova smyslu tlačí na pilu a hrnou to na nás ve vyšší rychlosti. Mám rád ten tlak i tu bezútěšnou atmosféru, kterou nahrávka dýchá a těším se na její další důkladný průzkum.
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.