Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Label: Sparks & Shadows Records
Vydáno: Pátek, 3. května 2024
Délka: 102:15
1. Overture, 2. Incinerator, 3. Event at the Horizon, 4. Redshift, 5. Type III, 6. Blue Eyes, 7. Antikythera Mechanism, 8. The Automaton's Heart, 9. Industrial Revolution, 10. Tatarigami, 11. Exiles, 12. Midnight Sun
1. Overture
2. Incinerator
3. Event at the Horizon
4. Redshift
5. Type III
6. Blue Eyes
7. Antikythera Mechanism
8. The Automaton's Heart
9. Industrial Revolution
10. Tatarigami
11. Exiles
12. Midnight Sun
13. Red Eyes, 14. Last Stop, 15. Roko's Basilisk, 16. First Day Out, 17. Rage Child, 18. Syzygy, 19. Escape from the Machines, 20. Rallying Cry, 21. The Last of the Old Gods, 22. Leviathan, 23. Yellow Eyes, 24. The End of Tomorrow, 25. Tears for the Dead Life
13. Red Eyes
14. Last Stop
15. Roko's Basilisk
16. First Day Out
17. Rage Child
18. Syzygy
19. Escape from the Machines
20. Rallying Cry
21. The Last of the Old Gods
22. Leviathan
23. Yellow Eyes
24. The End of Tomorrow
25. Tears for the Dead Life
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.
