Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Label: Self released
Vydáno: Sobota, 25. května 2024
Délka: 22:45
1. Head XCVII, 2. Cichajda, 3. Alice in Analland, 4. Cramps in a Nightshirt, 5. Explosions of Pink Moons, 6. The Garden of Earthly Delights, 7. Interview with Teaspoons, 8. Closely Watched Sacks, 9. Urethral Kiss, 10. Oasis of Pampered Cactus Balls, 11. Juicy Melodies of Hunger and Lard, 12. Women in Red, 13. My Wife Doesn´t Understand Me, 14. Strenuous Walk on Rough Sound Waves
1. Head XCVII
2. Cichajda
3. Alice in Analland
4. Cramps in a Nightshirt
5. Explosions of Pink Moons
6. The Garden of Earthly Delights
7. Interview with Teaspoons
8. Closely Watched Sacks
9. Urethral Kiss
10. Oasis of Pampered Cactus Balls
11. Juicy Melodies of Hunger and Lard
12. Women in Red
13. My Wife Doesn´t Understand Me
14. Strenuous Walk on Rough Sound Waves
Švédové se na svém debutu zeširoka rozkročili z blackových základů, přes death, symfo-black až k post metalovým variacím. Jen je toho občas až moc naráz. Deska je prima, ale víc se těším na pokračování, až si utřídí myšlenky na své další směrování.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
