OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Label: Reigning Phoenix Music
Vydáno: Pátek, 17. května 2024
Délka: 46:33
Všetci nekritickí fanúšikovia SLAYER musia byť nadšení. ... ČÍST CELOU RECENZI
Ak ste si rovnako ako ja po mnoho rokov kládli otázku, prečo sa Kerry King, legenda (thrash)metalovej gitary a jeden z ľudí, bez ktorých by sa naozaj tvrdý metal možno vyvinul nejako inak a asi ani nie lepšie, na rozdiel od zástupov iných hudobníkov nevenoval žiadnym projektom mimo „rodnej“ kapely, odpoveď na ňu sme všetci dostali 17. mája 2024. SLAYER je presne to, čo Kerry hrať chce, aj keď kalifornskí titani na tému vydávania nových albumov už povedali všetko. (Dúfam, že v tomto smere slovo dodržia, „Repentless“ je slušný album, ale „zabijaci“ kedysi stvorili niekoľko geniálnych, píšucich dejiny a na tom záverečnom dobre počuť, že viac takých nebude.)
Kedysi na SŠ som si do zošita na predmet „dejiny výtvarnej kultúry“ pri preberaní klasicistického a empírového francúzskeho maliarstva k jednému z umelcov napísal „po páde cisárstva sa utopil, lebo okrem Napoleona nič iné maľovať nevedel“. Aby nedošlo k omylu, Kerry je pre mňa metalový hrdina z čias mladosti a rozhodne nehodlám na jeho účet vtipkovať. Vezmite si albumy SLAYER z 80. rokov, porovnajte ich s nahrávkami ich thrashmetalových krajanov z toho istého obdobia a budete počuť, že duo Jeff/Kerry stvorilo celkom nový gitarový svet, ktorý ten starý za sebou nechával o svetelné roky. Svet, v ktorom sa Kerry dodnes cíti ako vládca.
Tým pádom album, na ktorý som rozhodne zvedavý bol, neprekvapil. Nie, Kerryho napríklad death metal skrátka nikdy nepokúšal. Hoci, keď Tom v „Chemical Warfare“ naživo išiel trochu do hĺbky, bolo to tam. A pustite si hlavne prvé veci MALEVOLENT CREATION, ktorúže kapelu v gitarách počuť? „From Hell I Rise“ je veľmi slayerovský thrash metal. Asi aj preto Mark Osegueda svojím speváckym prejavom, frázovaním, energiou a farbou hlasu pripomína Arayu až absurdne, prípadne zábavne. (Tvrdenie, že je nanič, rozosmeje každého, komu niečo hovorí taký pojem ako DEATH ANGEL.) Ruka v ruke s tým ide fakt, že album neohúril. Akosi sa dalo čakať, že pôjde „len“ o príjemný nárez, tvrdý metal ako z učebnice a nebudem mať problém tvorcovi to celé veriť.
Toto je Kerry King ako thrashmetalový gitarista, skladateľ a pojem. Akurát že som to už celé za roky počul trochu inak poskladané mnohokrát. Je však úplne mimo misu vykladať „kam sa toto hrabe na...“ Ak by „From Hell I Rise“ vyšiel povedzme niekedy po „Seasons...“, davy by pri ňom vyhadzovali čapice do vzduchu. Je tridsať rokov po takej dobe, z nahrávky ako táto zázrak a zjavenie neurobíte ani keby ste si na pomoc zavolali čiernu mágiu, ale celkovo u mňa prevažujú pozitívne dojmy, resp. sa mi nechce na nej nasilu hľadať veci, do ktorých by som mal cítiť potrebu vyrývať. Držím palce a ďalší album si rád vypočujem.
Veľmi milé prekvapenie. Pre "kritikov" typu: že je to cover Slayer u, len toľko. Kto bol mozog Slayeru? Kde pracoval Kerry King 40 rokov? Kde pracoval k.k. Downing 40 rokov? To je úbohé čo i len zamýšľať sa nad tým, prečo sú tam prvky Slayer a u K.k. Downinga prvky Judas Priest. Výborný album a kým novému Saxonu som dal 7,5 tu neváham, parádny album za 8 bodov a nevylučujem , že to pôjde aj hore. Hudobníkov ako kerry metal potrebuje. Skladby ako toxic, trophies of the tyrant, residue a mnoho ďalších robí z tejto platne to, že vedie nad poslednými platňami Slayeru. Ak by mi niekto povedal, že ani nie spevák, ale gitarista a ešte k tomu Thrash metalovej skupiny vydá album a predbehne v predajoch prvého týždňa legendu Accept a dostane sa na 3 miesto predaja v Nemecku, na 75 miesto dokonca v Británii a dokonca v Japonsku predá viac ako legenda Accept, tak mu poviem, že je to nemožné. Preto sa netreba čudovať, že Rock hard, kerrang, metal hammer dávajú 8 resp 8+. Ale na metalopolise asi fanúšikovia metalu počúvajú Duran Duran. Výborne Kerry, parádne album.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.