OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Label: Peaceville Records
Vydáno: Pátek, 19. července 2024
Délka: 46:56
1. The Fire At The Centre Of The Earth Is Mine, 2. (Not) Rocket Science, 3. Ascend The Negative, 4. False Hope Diet, 5. Cemetary Rats, 6. The Fury Of A Patient Man, 7. Gemini (Twins Of Evil), 8. The Justice Knife, 9. End Of Transmission
1. The Fire At The Centre Of The Earth Is Mine
2. (Not) Rocket Science
3. Ascend The Negative
4. False Hope Diet
5. Cemetary Rats
6. The Fury Of A Patient Man
7. Gemini (Twins Of Evil)
8. The Justice Knife
9. End Of Transmission
Desáté album britských ORANGE GOBLIN přichází po 6 dlouhých letech. Osoby, obsazení a ani zápletka se však nemění! ... ČÍST CELOU RECENZI
"Science, Not Fiction" je stoner metal zvukově velmi barevný a výrazný, jako by se ORANGE GOBLIN snažili působit energicky a stylovou tuhost tak protrhávají ostrým kytarovým soundem občasně putujícím až kamsi k heavymetalové klasice. V tomto ohledu je zřetelný jistý posun oproti minulé desce "The Wolf Bites Back", kde to bylo hodně husté a temné. Přesto je samozřejmě i na "Science, Not Fiction" přítomen typický hutný mix soustředěný na výrazné středy a silové basy. Basová kytara je hodně zřetelná a vystupuje často jako dominantní prvek. To samozřejmě umocňuje pocit retra, který čiší i z vlastního hudebního obsahu. Na to ale mají tito pánové z Londýna jednoznačně právo. Svou vizi totiž hrnou již téměř třicet let a rozhodně je můžeme považovat za jednu z výrazných položek novodobé stonermetalové vlny. A to i přes fakt, že ve svých začátcích si skupina pohrávala i s lehčími hardrock a blues vlivy. Ty se ostatně dají najít i na novince v podobě citu pro ladné melodie.
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.